Kniha Nosferatu díl 1

20. září 2010 v 17:04 | 14laura |  Vampire
EVANGELIUM

Po vzpouře andělů se otevřela nebesa a toho dne Bůh označil zemi, která propadne temnotě. Určil jí místo ve stínu slunce a její den tak proměnil v noc. Z prachu té země a z hlíny jejích hrobů povstalo plemeno NOSFERATU - těch, kteří nikdy nespatřili slunce a měsíci se tak klaněli jako svému bohu. A určeno bylo, že oni nezemřou do těch časů než jim Bůh určí místo na slunci a vyjme jejich zemi z prokletí stínu. Kdo z nich by porušil tento zákon a spatřil slunce - zemře. Do těch dob je hvězdy vezmou pod svou ochranu a měsíc jim bude zářit jako slunce. I slitovala se matka Magie nad prokletými a pravila jim:

"Byla jsem stvořena a též zapovězena, jako jste byli vy. Já propůjčím vám kouzla a moc vševelikou a spojím vás v armádu jedinou. Pod vlajkou mé moci stvoříte národ. Určím vám zákony, abyste byli mocní a konat tak budete v mém jménu. Spočinete pod křídly tajemnými a učiním z vás národ, který přijde na svět až po událostech velikých, kdy nebude již člověka na zemi. Neboť nebude nikdy více zla nežli v duši člověka na zemi a člověk nebude mít většího nepřítele než sebe samotného. Ničit a pustošit budou se lidé navzájem. Pak ve jménu Božím čtyři jezdci vyjedou a jejich jména budou Smrt, Mor, Válka a Hlad. Nebesa se otřesou a země chvění bude veliké. Řeky vystoupí ze svých koryt a oheň a zkáza bude tam, kde nedostoupí voda. Má síla vás před hněvem těch jezdců ochrání, neboť já jsem matka všech příčin a vám svěřím klíče od komnaty Belialovy. A po těch časech spatříte slunce."
Ta země ve stínu slunce nese jméno TRANSYLVANIA. Temný pranárod vyšších bytostí obdařených mocí a nepatřících žádnému pánu, byl nazván NOSFERATU. Jejich krvavý příběh se píše od počátku stvoření. Vystavěl pohanské modly a temné uctívání krve. Pradávní nadřazenci nad oběma světy, nad světem duchovna i nad světem hmoty a jejich duše jsou nesmrtelné. Jsou podobni lidem, ale patří k vyššímu řádu. Démoni a padlí andělé otiskli do jejich tváří svou podobu. Upíři - ti andělé záhrobí s bledou tváří a krutýma očima. Chladným šarmem, zvrácenou erotikou a zklamaným srdcem bez citu. V rozporu se vším, s dobou, s lidmi, s časem i s prozřetelností.
Čekající, vyčkávající na své vysvobození a příchod nového řádu. Nosferatu ve zlobě a zoufalství prokleli Boha a sami byli prokleti Ďáblem. To je i příčina, proč stále bloudí mezi nebem a peklem. Stále setrvávají v údolí temnoty v území nikoho, bez možnosti spočinout na jednom místě. Obě brány jsou jim uzavřeny. Přesto jsou mocní a silní. Obdařeni prozíravostí magie a temnou silou osvícení, která jim je přirozená. Umocňuje a zpřístupňuje jim čekání na milost, které přijde pro statisíce duší po svaté válce, jež se odehraje v astrální říši, ve sféře bez hmoty.
Proto bývá též v okultismu nazývána astrální válkou. Bude vedena zbraněmi nejmocnějších. Nikoliv mezi Bohem a Luciferem, ale mezi energiemi a zářivými polaritami prastarého původu, které se hromadí v netušených sférách vesmíru.
Celé tisíce let se schyluje k tomuto střetnutí a to bude mít za následek další vývoj veškerého bytí, života, existence, astrálu, hmoty i kosmu. Bude příčinou všech změn a zahájí počátek nového věku. Astrální válka, ve které se utkají energie a polarity o netušené síle, v čase blíže neurčeném. Tento boj bývá v mytologii všech základních kultur nazýván svatou válkou. O jejím příchodu věděli kněží, mágové a čarodějové již dávno, tak jako šamani a jasnovidci. Vize však na své pouti staletími zmutovala a změnila svou podobu. Byla uzamčena za dveře příběhů, legend a evangelií, od kterých lidstvo ve svém úpadku ztratilo klíče.
Po astrální "svaté" válce budou duše upírů Nosferatu osvobozeny. Do té doby Bůh nepřijme jejich duši a Ďábel nenechá zetlít jejich tělo.
A zjevil se velekněz z astrální bouře a z jeho úst a z rukou tekla krev. U nohou se mu plazil poraněný drak a velekněz (ten, který odhalil Molocha), pravil k těm kteří jej spatřili. A mluvil řečí nezvyklou, ale oni, tvorové "země ve stínu slunce" mu rozuměli, neboť nesli jeho jméno. A to jméno bylo Nosferatu. Oni věděli, že ON je jejich otec a ON věděl že oni jsou jeho národ. A pravil jim hlasem tak mocným, že se pohnuly stíny:
"Vydržte a setrvejte! Jednoho dne přejdete do nové říše a jakmile přejdete most, uvítají Vás přízraky. Zde Vás všechny čeká země černého pentagramu, temného svědomí a sladkých snů. Budete hodovat na těch, kteří Vás nenáviděli a já posílím Vaše osvícení. Zde na Zemi se tváře bližních odvrací a nově zrození mají studená těla a mrazivé doteky. Nevědí, co je to vášeň lovce a naplnění touhy.
Náhle se jeho zjev změnil do podoby plačícího anděla o nadsmyslné kráse a v rudé záři se potácela jeho zlomená křídla. A pravil unaveným hlasem:
"Ona - matka všech příčin - mi asi lhala a já to neuměl přijmout. Jak hluboce může bolet a především trvat utrpení? Mé utrpení samoty. Co je pravdy na tom, že utrpení je onou branou k vykoupení, či spasení, když utrpení samotné nás může uvrhnout do ještě větší hlubiny zatracení, kterému už nelze nepodlehnout."
Po těchto slovech se za postavou objevil obrovský kříž a Nosferatu na sebe vzal podobu překrásného páva, který zobákem krmí svá mláďata. Do ticha se opět ozval jeho hlas.
"Kristovo království nemůže přijít, protože nebude na Zemi nikoho, kdo by uměl přijmout jeho dary. Přijde-li spasitel, najde úpadek a znetvořená astrální těla, znetvořená právě oním utrpením, kterému se neuměla bránit. Pravým utrpením nemůže bez následků a čistotě stvořitele projít nikdo, protože tak silné bytosti se mezi lidmi nerodí. Aury a astrály jsou znetvořeny již příčinami z minulých životů a jejich poklesků. Proto se lidské duše musí stále znovu a znovu vracet do hmoty a jsou tak uvězněny v nekonečném kolotoči. V krásných tělech se často skrývá duše dekadentně zkřivená a neschopná plodit nic, než co se v zrcadlech astrálu dá nazvat - zrůdou, nepodobnou ničemu. Dotyky Boha se zdají být neviditelné, protože jakási silná moc změnila lidská těla na úkryt pro démony. Jsou to skutečně oni, kterým Bůh svěřil Zemi jako místo k panování. Země se tak stala odpadem vesmíru.
Vy jste ale něco jiného. Patříte k jinému, vyššímu řádu. Nepodléháte žádné moci, neboť jste poutníky mezi životem a smrtí. Vaše duše nepodléhají koloběh proměn, zrození a smrti. Buďte mocní jako drak, co se plazí u mých nohou. Půvabní jako Bůh, neboť se mu ze všech stvořených bytostí nejvíce podobáte. A buďte bez citu, když spatříte celé generace lidí umírat a znovu se rodit. Neboť to je pravé utrpení."
Po těch slovech zvednul se astrální vír a rudá bouře se ztrácela do jeho středu. Svíce na kruhu pentagramu zhasil vítr a Nosferatu změnil se v rytíře v brnění a jeho drak v koně a rozplynul se v prachu té bouře, která po chvíli utichla a nezůstalo již nic, než ticho kamenné hrobky.


KOŘENY

UPÍŘI - nejstarší rasa, žijící na této zemi. Pradávná armáda, sytící se krví živých.
Zdá se Vám to přehnané?
KREV! Co spojuje a prostupuje dějiny světa od jeho počátku až do současnosti? Co jediné je po celý tento čas neměnné? Co prochází celým vývojem Země a je všude tam, kde je ŽIVOT? KREV!
Krev, nositelka života, symbol života a její tajemství zůstává stále nerozřešené. Nedá se ničím nahradit. Už zjevení Mefistofela čaroději Faustovi a jeho legendární výrok: "Krev, to jest zcela zvláštní šťáva." A Mefisto věděl o čem mluví a věděl dobře proč. Všechny pakty s mocnostmi temna jsou zpečetěny krví. Touto drahou tekutinou z pohledu okultismu, tak často se objevující v jeho praktikách. Krev, která je silným poutem mezi tělem a jeho duší. Prolitá krev způsobuje mocný vír, který v astrálním světě vyvolává silné reakce a vlivy. Na této skutečnosti stojí všechny magické rituály, které byly od nepaměti spojovány s proléváním krve. Krev jest život a to v nejširším možném slova smyslu a toto vědění bylo známo již v nejstarších kulturách. Tento fakt potvrzují především dvě základní skutečnosti. Přinášení krvavých obětí v rámci různých kultur a užívání krve v magii a čarodějnictví. Krev jako duše všeho živého je nositelem okultní podstaty každé živé bytosti. V pohledu okultismu je krev především nositelkou duchovního života, moci duše a skrze ně i nosičem a agregorem přání, touhy i osvícení.
Vždyť i základní spojnice křesťanského náboženství Bůh - Kristus - Člověk je propojena krevní linií: "Pijte krev Kristovu a budete spaseni."
Všechny tyto skutečnosti stojí na stejném základu - na krvi!
Lidé všech dob a kultur často zapečeťovali své svazky krví. Ať už přátelství, lásky, ale i dohody míru, ukončení války, počátek i konec čehosi významného a pro člověka a jeho společnost něco nepostradatelného.
Počátek i konec - všude je krev. Krev jako pocta bohům, obětování zvířat i lidí pro krev. Lidstvo, člověk a jeho dějiny se doslova brodí tratolištěm krve.
Ty, kdo vnímáš, pohleď do této knihy a projdi labyrintem krvavé kletby. Protože nad kletbou toho labyrintu, nad oparem mlhy a oponou viditelna vznáší se bytosti a přízraky, duše spoutaných, zatracených a prokletých. Těch, jejichž počátek ztrácí se v prapočátku a jejichž existence je zde přítomna jako děsivý stín.
Nic lidstvo nikdy nefascinovalo víc než krev. Veřejné popravy bývaly místem největší sešlosti obyvatel měst. Dámy si na ně braly své nejlepší šaty a místa kolem popraviště se zaplavily krámy a v ten čas zde hojně kvetl obchod. Jakákoliv veřejná prezentace se rovněž vázala k popravám. Zběsilé a kruté války a temné zabíjení pro radost či z nevědomí. Přestože šokováno, lidstvo vždy hypnoticky přihlíží. Vytváří dějiny a píše je krví. Píše knihy, ukládá je do své paměti.
A nad tím vším rozpíná svá netopýří křídla mocný Nosferatu. Z astrálních hlubin a temných hvězd sleduje celé to konání, aby odhalil molocha jménem - Vampyrismus.
Často bývá pokládána otázka odkud vampyrismus přišel a kde se skrývá jeho původ. Na tuto otázku dosud nikdo uspokojivě neodpověděl. Zatímco na jedné straně racionální věda odmítá dnes již vůbec připustit jeho existenci, vše popírá a bagatelizuje. Na druhé straně okultismus svou odpověď skrývá, anebo klíč k této otázce již dávno ve své historii ztratil či zapomněl. Snad jako nepotřebný, nebo naopak nedoceněný. Co bylo ve svých kořenech zachováno, je zastřeno rouchem tajemství. V této knize je třeba toto tajemství odhalit těm, kteří chtějí slyšet a vnímat a naplnit tak slova poselství temného boha Nosferatu:
"Tak jako světlonoš na nebi je zářící, plane i Tvoje
hvězda zář nebeskou, aby posvítila na cestu Bestii,
která namířeno má do ulic Betléma, by se zde zrodila.
Otcem jejím bude kozel z Mendesu a matkou její pak
hříšná vášeň. To vše se děje v době tak úchvatné, která
nazývá se Svatou Apokalypsou Posledních Dnů.
V tem čas oddělí se ti, kteří v noci krve požívají
a velikost svou navzájem respektují. Na světle Měsíce
dovedou létat a hodují na těch, kteří je chtěli pokořit.
Trýznitele své a nepřátele mocí svou a hrdostí rozdrtí.
Povstanou tak děti temné matky, jejímž jménem je Noc a sestra její
nazývá se Magie. Ony propůjčí jim mnoho
služebníků, sešlou jim proroky a ti je mnohými dary
obdaří. Aby lépe a s převahou snášely trýzně živoucí
existence v lůně krutého světa.
S vědomím hesla na korouhvi - OMNIS VITA SUPPLICIUM EST -
sjednotí tak všechny, kdož chtějí z úst jejich proroků
naslouchat, aby v černém šatu a temném závoji noci
v pospolitosti přečkali poslední křeče živoucí smrti světa.
Tyto dary budou uděleny nemnohým. A v ten čas se oddělí ti,
kteří pod nočním nebem přežívají a jméno jejich bude
Nosferatu, což v jazyku jejich bohů značí
"Ten, který nemůže zemřít."


Tvrdí se, že vampyrismus povstal v dobách velkého Egypta mocí egyptských černých mágů, nebo je jeho původ připisován do období Atlantidy. Z druhé strany světa je pokládán do asijských stepí kočovným kmenům a jeho vládnoucí dynastie pak na Balkán a do území tajemné Transylvánie. Vampyrismus tu ale byl již mnohem, mnohem dříve a všechny tyto zmíněné původy jsou již jen viditelné a zaznamenané kořeny rozpínajícího se kmene.
Jeho počátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a prvotních magických rituálů. Ve vzývání božstev temných i nebeských. V uctívání života a volání smrti. Z té záře, uctívání, volání a víry povstal ten, který nepatří temnotě ani nebi, který obývá prostor dělící oboje od sebe. Tak zrodil se NOSFERATU, mocný vládce, poutník mezi světlem a tmou, životem a smrtí. Pradávný Nadřazenec nad oběma světy. Genius vampyrismu, upírský velekněz. Pach pozemské krve stoupá až do jeho astrálních výšin, které obklopují celý náš svět a v němž se zrcadlí veškeré naše počínání.
ON ukořistil vládu nad krví!
ON je jazýčkem na vahách života a smrti!
ON bytuje na temných hvězdách, které září v středu dění!
ON je dělítkem kladu a záporu!
ON je absolutno!
On je tenkou hranicí vždy neviditelné přítomnou ve všem. Stojí vždy uprostřed. Tím je
nadřazen nad vším. Vrací k životu vše to, co se v kapkách krve ztrácí toho světa, z lidských osudů, přání a životů, ale podle svých vlastních rozhodnutí inteligence. Propůjčí tak poznání magie, ale je nucen respektovat i velikost boží. Vampyrismus tedy nemá a ani nemůže mít hranic. Natož pak zemi či místo svého původu, jelikož jest původu astrálního - tedy nehmotného, bytujícího za hranicemi našeho světa. Vznikl již při stvoření a dříve či později se projevil v každé významnější kultuře na Zemi. Ve své podstatě se vampyrismus dělí na tří základní formy existence. Na astrální, hmotnou a psychickou. Všechny tyto formy jsou vzájemně propojeny a ovlivňují se navzájem.
Ve vývoji Země je tedy jisté pouze jedno. Do Evropy přišel vampyrismus s římskými legiemi před dávnými časy. Římské legie všude rozsévaly smrt. A s nimi přišlo i strašlivé COSI. Připomínalo to člověka, ale živilo se to čerstvou krví. Nikdy to nezemřelo a nahánělo to lidem hrůzu a strach…
"Tak ještě zasmějme se v tento čas,
kdy upír krve pije.
A všechny bosorky se začnou smát
a vítr staré hroby listím přikryje…"



Lidé tedy věřili na přítomnost a existenci upírů ve své společnosti a bylo to pro ně naprosto přirozené. I když tajemné a záhadné, postavené na úroveň neobyčejnosti a strachu. Ať už se jedná o divoké kmeny Východní Evropy, slovanské a balkánské země, tak i o tradice starého Egypta a v neposlední řadě i o kultury Střední a Jižní Ameriky. Věděli, že se upíři vynořili z temnot a hlubin věků a stali se tak ztělesněním zla. Odjakživa se jich báli, dávali jim nejrůznější jména a přisoudili jim podobu krvavé šelmy, hrůzostrašné noční stvůry bez srdce, bez citu, bez svědomí. A tato představa často přetrvává dodnes.
Je to tak ale doopravdy? Jejich inteligence, síla a zchytralost roste, bytost zvaná upír se kultivuje. Vlastí upírů se stala Transylvánie, tato nejméně známá a prakticky nezmapovaná část Východní Evropy. Je plná neprostupných divokých hvozdů, rozeklaných skal a děsuplných scenérií. Je to domov a útočiště vlků, medvědů a ohromných havranů, kteří se soumrakem v hejnech přelétají nad zapomenutou krajinou černých lesů, hradních zřícenin a osamocených křížů na vrcholcích kopců. Do oparů mlhy a rudého slunce se prolíná jejich smutné krákání. Noci tam jsou jako vystřižené z hororů. Tesknivé vytí vlčích smeček a temné nebe s plujícími cáry mraků a ještě děsivější siluetou hradu na obzoru, hradu opředeného hrůzostrašnou historií a pověstmi, které si lidé vypráví po celé generace. O udatném a krutém knížeti temnou, který tento hrad kdysi obýval. Často byly v tomto kraji nalezeny mrtvoly s prokousnutým hrdlem - v očích nevýslovný děs. Přitom nikde ani známka po krvi. Kdo mohl, ten se této končině raději vyhýbal. Přesto se stávalo, že do divoké temné krajiny zabloudili pocestní, kteří o krvavé historii neměli ani ponětí.
Pověsti a první záznamy o upírech jsou staré nejméně pět tisíc let. Z té doby pochází malba na asyrské váze, představující muže v přítomnosti bezhlavé ženy - upíra. Všechny legendy o upírech jsou si až neuvěřitelně podobné.
Upír - temný noční přízrak vstávající z hrobu a sytící se krví živých lidí. Mezi živé přichází obvykle mezi soumrakem a svítáním, pije jejich krev, číž se drží při životě a chrní tak své tělo před rozkladem v hrobě. Bere na sebe často podobu vlka nebo netopýra, tedy zvířat, kterým vládne. Nejčastěji ale přichází v podobě lidské bytosti, velmi atraktivní, hypnotické a eroticky přitažlivé pro budoucí oběť. V Evropě mají upíři své kořeny především v Rumunsku, Maďarsku, Srbsku a na Moravě, v Polsku a v Karpatech. Až mnohem později se objevili ve Francii, Anglii a Německu. Mytologie vampyrismu byla ve východní Evropě nejvíce rozvinuta. Konkrétně v Transylvánii, která je často nazývána "pravlastí vampýrů" a kam je často pokládán jejich původ a vznik.
Přesto si každá kultura charakterizovala svou vlastní představu upíra. Například ruský upír měl purpurovou tvář, jihoamerický měl místo hlavy lebku a čínský byl zase pokryt zelenými chlupy. Malajská upírka "Langsuir" je nezvykle krásná žena, která umí létat. Usedá na stromech a vydává hrozné zvuky. Vyděsí každého k smrti tak, že se nezmůže na odpor. Indická "Vetala" zase připomíná starou ošklivou kněžku a snad proto nejraději pije krev spících dívek. Cejlonská "Maha Sohom" je naopak velmi krásná a číhá na rozcestích, aby vysávala krev z poutníků.
Východoevropská charakteristika upíre je však nejvíce rozšířena a stala se obecně společnou pro většinu kultur a národů.
Zosobňuje ji tajemná záhadná postava s plnými rudými rty a dlouhými zuby s kapkami krve. Je obdařena nadpřirozenou silou, ovládá magii a má hypnotické schopnosti. Dokáže se přeměňovat a proto může přicházet a zmizet v podobě pruhu měsíčního světla nebo obláčku mlhy. Upírem může být muž i žena. Velice charakteristickým rysem přisuzovaným upírství je tzv. zlý pohled, přesněji víra v jeho destruktivní účinky. V uhranutí, které je jistým druhem očarování. Zlý pohled je připisován nejen upírům, ale i lidem, jak čarodějům či vyznavačům ďábla. Je chápán jako zvláštní magická schopnost a existuje jakási lidová představa jedince uhrančivého pohledu. Je přisuzována lidem s černými vlasy a hlubokýma, chladnýma očima, s hubenou až vyzáblou postavou, bledou pletí a ostrým zahnutým nosem. Toto charisma v sobě obsahuje téměř všechny základní upírské vizuální rysy a proto se zlý, uhrančivý pohled stal nedílnou součástí vampýrské image.
Znalci bible - Starého Zákona tvrdí, že jistá slova v třetí knize Mojžíšově, kapitole 17. jsou nepochybně adresována upírům:
"Krve žádného těla jísti nebudete, neboť duše všelikého těla jest krev jeho. Kdokoliv by ji jedl, vyhlazen bude."



Také se věřilo, že Satan v podobě upíra měl svůj vliv v epidemii cholery, která zachvátila Střední Evropu v roce 1417. je všeobecně zažitou tradicí pokládat křesťanský kříž za účinný prostředek obrany proti upírům. Dodnes je možné najít pozůstatky této víry. Je třeba se však podívat na celou podstatu této tradice z trochu jiného pohledu. Jít po stopách historických pramenů hlouběji do minulosti. V slovanských a balkánských zemích Východní Evropy je možné se na odlehlých a liduprázdných místech uprostřed polí či na vrcholcích kopců setkávat se vztyčenými kříži. Jsou vyrobeny ze dřeva nebo kamene. Za dávných dob tudy vedly cesty poutníků a kupců. Časem se k těmto křížům přistavovalo i nouzové přístřeší a později kapličky. Kříž měl na těchto místech své důležité prvotní poslání. Chránit člověka v nouzi před bytostmi temnot. Nutno dodat, že doposud vznik a původ znamení kříže nikdo uspokojivě nevysvětlil.
V době vzniku našeho letopočtu byl kříž považován za běžný mučící nástroj, na kterém se popravovalo. Zajímavou historii má kříž vztyčovaný na hrobě. Ještě mnohem dříve, než se stal symbolem křesťanství spojeným s umučením Ježíše Krista, označovalo se jím křížení cest - křižovatka. Na těchto místech se v minulosti pohřbívali lidé, kteří zemřeli nějakou nepřirozenou smrtí. Tuláci, sebevrahové, neznámí lidé, ti, kterým se přisuzovala hrůzná pověst, čarodějové a podobně. Kdyby se údajně chtěli vrátit do světa živých, věřilo se, že by nevěděli, na kterou cestu vstoupit. Než by se rozhodli, přišlo by svítání, kdy noc černých duchů končí.
Nejen křesťanský kříž, ale spousta dalších předmětů a rituálů souvisí s vampyrismem. Černý závoj a černé šaty vdov měly původně svůj jediný smysl - maskování. Převlek, který zmýlí zemřelého. Černá páska na rukávu pochází z původních kožených náramků nošených všemi pozůstalými. Jejím cílem bylo ztížit fyzický vztah mezi živými a mrtvými, a tak chránit pozůstalé před možným vampyrismem. Nejen svíce umístěná u těla zemřelého, ale také mince, úlomek hliněné nádoby umístěný na rty nebo přímo do úst zemřelého má obdobní původ. Předměty měly za úkol zabránit astrálnímu tělu vcházet a vycházet z hmotného těla, protože duch údajně jinudy než ústy projít nemohl. Pověst o minci pro Charona - převozníka z podsvětí přes řeku mrtvých - vznikla až o něco později.
Vampyrismus a démonologie se často setkávaly s těmito projevy v lidových tradicích a uměleckých projevech, neznalci často překroucené a mylně předkládané. Projevy náboženské obrany pomocí religiózních amuletů v podobě obrazu či kříže jsou praktikou ve své podstatě spadající do oblasti bílé magie. Proto, aby tyto předměty mohly být vůbec účinné, je nutno je tedy "magicky" posvětit. Jinak jsou naprosto bezmocné. Odtud i věta Nosferatu: "Nebudu se klanět neživému předmětu!" - když jej chtěli zastavit pomocí kříže - a přímo tak reaguje na zmíněnou situaci.
Nejvíce záznamů je však spojeno s nalézáním upírských hrobů, nebo celých pohřebišť. Existují o tom nejrůznější svědectví jak z okultních studií, tak i úředních zápisů. Definitivní tečku za nočními výlety upíra udělalo vždy až spálení jeho těla na hranici. Na tomto místě je třeba dodat, že v Čechách spalování upírů zakázala až osvícená panovnice Marie Terezie. Trochu světla do záhadného světa upírů se pokusil vnést archeolog, etnograf a novinář Anthony Masters svou pětisetstránkovou studií - Dějiny upírů. Uvádí 46 příčin, z nichž se nebožtíci nebo živí mění v upíry. Většinou to bývají lidé napadení upíry. Dále sebevrazi, čarodějové, lidé postižení církevní klatbou, úkladně zavraždění a nepomstění jedinci. Také lidé pochovaní v rozporu s tehdejšími zvyky, narození nebo počatí v době velkých církevních svátků, prokletí vlastní rodinou, křivopřísežníci, a osoby, které se zapletly do magie. Podle Masterse byli němečtí a francouzští upíři daleko mírnější než jejich východoevropští kolegové, jelikož pochází z jiné větve vampýrského druhu. Je zde sepsáno pořadí zásad, kterými se řídí stav upírství a mimo jiné uvádí, že smrtelná bledost, která se často upírům připisuje, nebývá podmínkou.
Upíři se naopak projevují krásou a kypící zdravím, až na občasnou nevolnost a malátnost. Sáním krve si upír prodlužuje svou existenci a přitom intervaly mezi nasycením mohou být i několik let. Upír se nasytí také zvířecí krví, a proto prý o upírech současnosti nikdo neví. Umí se skrývat, žijí na krvi zvířat a celé desítky let nemusí mít lidskou krev. A když už k tomu dojde, nemusí nutně zabít. Naopak, rozmnožuje svůj druh. Upíři žijí v uzavřených komunitách a nikdo je z ničeho nepodezřívá. Naučili se přežívat tak, aby nehynuli upálením nebo kůlem. Důstojně skrývají svou identitu a když už hynou, je to z jejich vlastní vůle, nebo na základě volání hlasů svých nadřazených z druhého světa. K tomu však dochází až po mnoha desetiletích. Je to spíše přesunutí do jiné sféry a existence vyššího rádu, neboť i vampyrismus má svoji přísnou hierarchii.
Upíři si obvykle vyhlédnou svou oběť, které se pak dvoří se všemi znaky milostné vášně a záhadné romantiky. Touží po sympatii a lásce nejen své oběti, ale i mezi sebou samými. Teprve v lásce naleznou dokonalou rozkoš. Upíři sou démoni sexu a zvrácené erotiky s jemnou příchutí sadismu. V dějinách se stali dokonalým zosobněním něčeho nepochopitelného, nepoznatelného a záhadného. Něčeho, co může vyvrátit z kořenů celý běh lidského života a dokonce uhasit i jeho plamen. Andělé z propastí a hlubin temnot - upíři.
Upíři se množí a násobí podle temných nadpřirozených zákonů. Tajemné pouto v jejich existenci představuje hřbitovní hlína, která symbolizuje jejich spojení se záhrobím a jejich rakve, které v sobě často nesou smrtelnou kletbu. Ten, kdo poruší klid jejich rakví, často umírá záhadnou nevysvětlitelnou smrtí. Historie je poseta spoustou těchto případů a to nejen z oblasti vampýrismu. Staří mágové z Egypta i čarodějové z jiných koutů světa znali a dokonale ovládali magii. Ať už umění černé nebo bílé. Kletba rakví v těchto případech leží kdesi uprostřed, jelikož svojí praktikou spadá sice do sfér černé magie, ale ve více případech měla za úkol chránit nebožtíka před světem živých a většinou tak chránit i jeho tajemství. Takže opět ona tenká a všudypřítomná hranice dělící od sebe světlo a tmu, bílou a černou, den a noc…
Území Nosferatu.
Střežit tajemství a klid mrtvých patřilo k hlavnímu poslání mágů a pokud byli ve službách vládců, faraónů nebo králů, patřilo k jejich povinnostem chránit především tyto vladaře. A to již z principu, jelikož to byli nejmocnější lidé své doby. Mnoho znali a mnoho mohli ovlivnit. Jek destruktivní dopad může v sobě kletba rakví nést, se můžeme přesvědčovat až do dnešních dnů.
"Z temnoty hrobu mě probudila
vůle tvá čarovná mocí svou
plameny ve mně roznítila,
ty tvojí vůlí už nezhasnou
Svá ústa přimkni nyní na má,
dech lidský má mízu nebeskou.
Tvou duši vysaj až do dna,
vždyť víš: Mrtví nenasytní jsou."

Heine




V Číně byla nalezena mumie manželky císaře Činga v neuvěřitelně dokonale zachovalém stavu. Byla uložena v několika rakvích, které do sebe zapadaly a prostor mezi nimi byl vyplněn tekutinou neznámého chemického složení. Pravděpodobně díky této neznámé kapalině vypadala mumie naprosto jako živá, jen spící, ačkoliv byla více než dva tisíce let stará.
Hroby a rakve v době mohou skrývat neznámá tajemství, záhadné magické síly, nepochopitelné pro dnešní přetechnizovaný svět. Mohou s nimi být spojeny ty nejneuvěřitelnější případy, záhadná úmrtí a tragické nehody.
Nerozřešenou záhadou je třeba obestřena i mumie budhistického reformátora Tsong Kaby z tibetského kláštera Chaldan. Jeho rakev se volně vznášela bez viditelné podpory asi dvacet centimetrů nad zemí. Z Tibetu pochází i zpráva, že v nepřístupných podzemních kryptách paláce ve Lhase jsou uležena těla záhadných obrů (podobně se o této skutečnosti zmiňuje kniha "Jitro kouzelníků" - Bergier - Pauwels). V roce 1957 ty vypověděl syn vysokého hodnostáře bývalé tibetské vlády, kterému lámové i přes přísný zákaz těla ukázali. Vypověděl, že dlouho sestupoval po chodech se zavázanýma očima. Napočítal několik stovek schodů. Lámové během cesty vůbec nepromluvili a ani když dorazili do hrobky nedostal žádné vysvětlení. Spatřil jen tři obrovská těla pokrytá zlatem. Těla ležela v rakvích z černého kamene. Dva muži a jedna žena. Žena měřila přes tři metry a největší z muž pět. Jejich hlavy byly na temeni lehce kuželovité, měli úzkou čelist, malá ústa a tenké rty. Těla byla v naprosto zachovalém stavu a budila dojem, že jsou pouze v hlubokém spánku. Dá se usoudit, že se jedná o těla "Nefilimů". Pradávných učitelů lidstva, o kterých se v jistých souvislostech zmiňuje i Bible. Byli stvoření spojením pozemských žen s démony.
Děsivý a snad nejznámější je případ objevitele hrobky faraóna Tutanchamona, anglického badatele lorda Carnarvona. Za několik dní po svém velkolepém objevu náhle zemřel. V okamžiku jeho smrti na chvíli pohasla všechna světla v Káhiře. Přesně ve stejnou dobu pošel v Londýně jeho pes. Krátce na to zemřela jeho dcera a jeho ošetřovatelka. Postupně zemřelo více než dvacet lidí, kteří se zúčastnili vykopávek a nedbal varovného nápisu nad vchodem do hrobky. Jeho text zní:

"Smrt se dotkne svými křídly každého, kdo poruší faraonův klid"
Ještě hroznější je však historie rakve Amon - Réovy kněžky, která žila ve Vesetu kolem roku 1600 před Kristem. Byla nalezena loupeživými Araby v šedesátých letech minulého století v Údolí králů. Tělo samotné kněžky se za záhadných okolností ztratilo. Rakev měla tvar lidského těla, na níž byla vypodobněna ženská hlava démonické krásy. Každý, kdo přišel s rakví do styku, zemře. Tajemná posmrtná schránka měnila své majitele, kteří umírali jeden po druhém za nevysvětlitelných okolností. Kletba stíhala i rodinné příslušníky. Fotograf, který pořídil její snímek, s hrůzou zjistil, že se na fotografii objevila podoba tváři živé Egypťanky s hrůzným a zlověstným výrazem. Také on brzy nato zemřel a fotografie se beze stopy ztratila.
Poslední majitelka se nakonec smrtící rakve zbavila tím, že ji zdarma věnovala britskému muzeu. Prokletí však působilo dál. Nosič, který rakev do muzea dopravil, ještě téhož dne zemřel a jeho pomocník utrpěl tragickou nehodu.
Ale ani pak nebyl stín Amon - Réovy kněžky nasycen pomstou a přinášel dále jen zkázu a smrt. Tentokrát návštěvníkům britského muzea. Obzvláště těm, kteří se kletbě vysmívali a tropili se ze smrtící rakve žerty. Správa muzea se k celému případu zpočátku stavěla nevěřícně a skepticky. Když však začali náhle umírat muzejní strážci, kteří měli na starost sál s vystavenou rakví, rozhodla, aby tato rakev byla odstraněna do muzejních sklepení a nahrazena jejím věrným duplikátem.
O tajemnou schránku však brzy projevili zájem Američané, a tak byl v roce 1912 zorganizován její tajný převoz do Spojených států. Nenápadným způsobem byla zabalena a s označením "Bedna s knihami" byla naložena na loď. Do Ameriky však nikdy nedojel. Loď, na které se plavila, zná dnes celý svět - Titanic, který se potopil i se šestnácti sty pasažéry. Oběť temným bohům záhrobí byla naplněna a rakev konečně nalezla svůj žádaný klid. Hluboko na dně chladného oceánu …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byli jste zde?

Klik!!!!! 100% (640)

Komentáře

1 Demaree Demaree | Web | 20. července 2017 v 14:21 | Reagovat

Ako sa dostať zdarma iPhone5? Veľmi jednoduché! Podrobnosti WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama