Kniha Nosferatu díl 10

20. září 2010 v 17:19 | 14laura |  Vampire
Místo krve vysávají sukubové a inkubové pohlavní energii a nervovou sílu své oběti, což je také jedna z forem vampyrismu. Někteří lidé jim podléhají za bdění ve stavu jakési extáze, převážná většina však v noci během spánku. V té době je totiž psychická odolnost člověka snížena, takže jeho podvědomé přání, ale i to, čeho se bojí a čemu se brání, může snadno vstoupit do jeho snu. Noční přízrak je někdy tak silný, že člověka ovládne, přelije se do skutečnosti a řídí ji. Opětný sen se stává utkvělou myšlenkou a přenese se do života. Tak vzniká i posedlost, ze které se rodí některé formy vlkodlaků.

Vražda draculovských potomků v Transylvánii, neklidné rakve a hrobky, tajemná zjevení, rodinné kletby, příběh Sary Ellen a případ Rogera Welseye nejsou zdaleka jedinými pozoruhodnými příběhy. Našla by se jich celá řada. Všechny by byly něčím zvláštní a tajemné. Některé děsivější, některé záhadnější. Nejvýraznější z nich zachycuje toto panoptikum. Na mnoha místech světa se zachovaly též pozoruhodné indicie, prokazující existenci tvorů, sytících se lidskou krví, existenci vampýrů, existenci jiné rasy… V Kolumbii, v povodí řeky Rio Magdalena, se nedávno našly stovky záhadných soch bytostí s upířími zuby. Některé z nich mají na krku zavěšenu lidskou lebku jako kalich nebo náhrdelník. Podobné výjevy ale byly objeveny i na rytinách v Ekvádoru a mnoha dalších zemích. Co kamenné výjevy mají znamenat či představovat, se vědeckému světu nedaří určit. Vampyrismus zná odpovědi k těmto otázkám a odhalení majestátných soch je jen průvodním znamením jeho tajemství a moci.
Legendy o upírech a vlkodlacích, temné příběhy, které odjakživa vzrušovaly lidstvo, jsou odrazem i manifestací temného světa, který dříme okolo nás. Světa, který do sebe pohlcuje všechno unikající světlo pyšné civilizace. Gen vlkodlačího muže v sobě nosíme všichni. Ukrýváme jej v tajemství krve a za oponou své psychiky. Magie je klíčem ke všem proměnám. Je cestou vzhůru i cestou do hořících pekel. A když ji lidstvo přestalo chápat a nahradilo ji materialismem, byla mu anděly odebrána. A lidé si začali představovat, že magie není. Předstírali tak dlouho, až této lži uvěřili. Se slávou vítají všechny vědecká zdůvodnění a s jásotem tvrdí, že se dá vše spočítat a logicky vysvětlit. Lháře jsme korunovali na krále a tito králové nám teď panují. Tajné společnosti, které stále přežívají, jsou nuceny, a to zcela logicky, se bránit svému odhalení i odhalení svých praktik. Stává se, že někdo nepovolaný se dostane do blízkosti kultur, či jejich kouzel a pak je nutné rozprostřít kamufláž. Když se například věda dostala až příliš nebezpečně blízko ke kouzlům voodoo a k tajemství zombie, bylo nutné použít promyšlený trik. Z bratrstva čarodějů se vyvolí jeden člen, jehož poslání spočívá v tom, že záměrně svádí zvědavé z cestu, a to rozličným způsobem. Prohlašuj, že z bratrstva odešel nebo byl vyhnán a že všem (celému světu!!!) nyní dobrovolně odhalí praktiky kouzel, aby se bratrstvu pomstil. Přednese referáty a výpovědi o složení bylin nebo vypovídá o klamání a podvodu. Přítomní novináři, vědci i veřejnost se cítí uspokojeni. Kamufláž je vždy perfektně promyšlená. Používaly ji již středověké řády. Je postavena tak, aby vyhovovala vědeckému zdůvodnění, (výskyt mimozemšťanů apod.), které někdo diplomovaný později většinou posvětí svým požehnáním. Nikdy přitom ani netuší, že jsou součástí obrovské hry, která byla pečlivě připravena a sehrána a ochránila tak magické praktiky, kulty a kouzla, které by nepřipravené lidstvo neumělo ani přijmout ani správně použít. Rozdíl mezi magií dobra a magií zla bývá často dán cílem jejího použití.
Vynořuje se nám nyní otázka legend a pověstí o upírech a vlkodlacích. Co je na tom pravdy? Odpovědi vám přináší kniha, kterou právě čtete. Bylo by dobré ještě zaznamenat výklad, který uvádí obecný okultismus. Dává na tuto otázku jednoznačnou odpověď a řadí vampyrismus k nejjednodušším principům života a příčinu upírství spatřuje ve vývoji nejnižší vitální síly. Okultismus vysvětluje, že se tak neděje reálně fyzicky, nýbrž pouze ve formě cestování astrálního těla, připoutaného k mrtvole. Krev v upírech není přitom teplá, nýbrž chladná, jakoby rostlinná šťáva, přičemž život upíra lze srovnat s životem jakési jeskynní houby. Upíří život je tedy nejnižším stupněm vegetativního života. V tomto vysvětlení není obsažena odpověď na všechny otázky, spojené s vírou ve vampýry, ale je to alespoň z části výklad problému, kterému se řada okultistů vyhýbá, protože je příliš ožehavý. Nicméně bylo nutné dát v této knize prostor i pro toto vyjádření.
Tak jako je složité pochopit zlo, je pro člověka konce dvacátého století složité pochopit smrt. Smrt je ve všech systémech lidské civilizace obsažena tak, že je neoddělitelně spjatá s životem a je obvykle pokládána jako přechod do života jiného. Filozofové všech kultur počínaje Platonem až k Bergsonovi vyslovili názor o existenci posmrtného života. Jejich názor se dá vyjádřit větou - Není smrti a kdyby náhodou byla, je v ní zárodek života. Smrt je esoterně chápána jako věčný život duše, ale nikoli jako nesmrtelnost jedince. Pouze duše je věčná, tělo zaniká. O přechodu z tohoto života do posmrtného hovoří podobně Kniha mrtvých a naproti tomu se v současnosti rodí nová věda - THANATOLOGIE - věda o smrti. Zde se rozeznává smrt klinická, vyznačující se snížením srdeční činnosti, případně jejím dočasným zastavením na krátkou dobu a dále smrt biologická, která je zase dána zastavením činnosti mozku. Smrt klinická je v některých případech ještě zvratná. Smrt biologická je nezvratná. Současní vědci a lékaři se pokusili zkoumat zážitky jedinců nalézajících se ve stavu této klinické smrti a zjistili různorodá fakta. Všichni ti, kdo byli z tohoto stadia převedeni zpět k životu vypovídají souhlasně. Prožívají pocit opuštění vlastního těla, umírající jako by vystoupil z vlastního těla ven a pozoruje vše, co se kolem něho děje. Často pozoruje i svoje vlastní oživovací pokusy. Umírající je naplněn hlubokým mírem a neodolatelnou touhou překročit jakousi bariéru a odpoutat se od hmoty. Mnozí z nich však ale také pociťovali pocit nesmírné úzkosti, chaosu a touhy vrátit se zpět do tohoto hmotného života

S teorií posmrtného života nutně souvisí i cestování duší a projevy duší do našeho hmotného světa. Činnost, zabývající se vyvoláváním duchů zemřelých osob, se nazývá - SPIRITISMUS. Spiritismus je součástí okultismu.
Je mu podřízen a je to vlastně jeho zlidovělá forma. Vyvolávání se provádí nejčastěji prostřednictvím médií, čili osob způsobilých zprostředkovat projevy duchů. Vyvolávání je rituál, kterému předchází řada příprav. Ne každý jej může provozovat. Dnes jsou ovšem vyspělejší nebo původní spiritistické koncepce velmi vzácné, přestože je spiritismus poměrně rozšířen po celém světě. Lze ho též chápat jako nižší formu náboženství, nebo víru v posmrtný život lidské duše. Citové pouto je jedním z hlavních kladných činitelů. Kroužek spiritistů si na seanci vypracovává jistý rituál. U vyspělejších se praktikuje úvodní zpěv nebo zaříkání. Po rituálu pak spojením rukou lehce na stolku utvoří účastníci kruh. Medium je buď součástí kruhu nebo pobývá v jeho středu. Další možnosti jsou planžety - kruhově uspořádaná abeceda a uvnitř pohybující se skleněný jezdec. Je také možné se s duchem domluvit na jistých formách dorozumívání. Jak již byla řečeno, spiritismus je velmi rozšířen a jeho vyznavačů jsou dnes tisíce. Mají své časopisy, ročenky, mezinárodní lóže, bratrstva a podobně. Současný spiritismus vznikla v roce 1847 ve Spojených státech v rodině farmáře Foxe. Jeho dcery se dorozumívaly s duchem muže, který byl později identifikován jako duch muže, který byl kdysi na farmě zavražděn a zakován ve sklepení. Farmář Fox na neodbytné žádosti svých dcer skutečně sklepení rozkopal a pozůstatky lidské kostry patřící muži byly skutečně nalezeny. Vše bylo úředně ověřeno. Od těch dob se z USA spiritismus lavinovitě šířil do celého světa. Spiritismus je součástí okultismu stejně jako další odvětví - magie, kabala, astrologie, alchymie, geotie, čarodějnictví a mnoho dalších. To vše je zastřešeno termínem OKULTISMUS. Toto slovo má význam jako skrytý, tajný, utajovaný a nebo je užívaný pro označení obecně tajných věd. předmětem okultismu je široké studium skrytých sil. Dále se též okultismus dá charakterizovat jako věda skrytá a věda o skrytém. Oba významy tvoří zcela logickou jednotu, neboť studium skrytých sil musí nutně vést ve skrývání dosažených poznatků, aby jich nebylo zneužito. Současně je však možný ještě jeden výraz pojmu okultní, a to takový, že se jedná o síly skryté konvenčním zaběhlým způsobům poznání. Okultismus začíná tam, kde věda končí. Poznatky okultismu nejsou polně sdělitelné běžnými sdělovacími prostředky a oblast jevů a záhad, které zkoumá, není kontrolovatelná a výsledky těchto zkoumání nejsou plně ověřitelné vědeckými způsoby. Dále je nutné mít na mysli poslání okultismu, které v žádném případě není totožné s posláním vědy. Věda svá poznání rozšiřuje - okultismus je skrývá. Okultní vědy nelze převádět do laboratoří a experimentovat s nimi tak, jak to činí věda. Dříve se vyzrazení okultního tajemství trestalo smrtí, zvláště v uzavřených tajných společnostech.
Jednou z nich byli i Rosekruciani neboli - bratři růže a kříže, což byla mocná vysoce tajná záhadná společnost, která údajně vlastnila nejvyšší tajemství a klíče k zasvěcení. Dalšími společnostmi a řády byli též templáři nebo jecidiové, sekta uctívající Satana za anděla, jenž byl pro lásku odsouzen, a který je vládcem tohoto světa. Sekta prosí Boha, aby Satanovi odpustil. Za posvátná písma pokládají Bibli a Korán. Základem jecidiů je však tajemná "černá kniha", která obsahuje rituály k vyvolání pekelných sil.
Lidstvo nikdy nedospělo k tomu, aby bylo mravně připraveno veřejně si osvojit poznatky tajných věd. okultisté tvrdí, že kontinenty Atlantida a Lemurie zanikly právě zneužitím tajných sil, které když byly rozpoutány a vyvolány, se vymkly kontrole. Je pravděpodobné, že budoucí věda možná potvrdí mnoho výsledků z poznání okultismu, i když svým vlastním způsobem. Budou to však objevy, které okultismus zná ve skryté formě již celá staletí. Okultismus se vyvíjel v úzké souvislosti s náboženstvím a mystikou. Není však totožný ani s jedním z nich. Náboženství je založeno na víře a uctívání projevů Boha. Okultismus je vše nadpřirozené a skryté. Mystika tuší Boha v obsahu své extáze. Naproti tomu okultismus chápe Boha jako řád a snaží se pochopit a odhalit jeho principy a velikost.
Jednou z podružných součástí okultismu je též SATANISMUS neboli uctívání Satana. Satan ve všech mystériích, svatých knihách a čarodějnických grimoárech stojí vždy proti Bohu, proti Otci stvořiteli. Podle legend a pověstí byl prvním andělem, který se vzbouřil proti Bohu, a to ještě v časech, kdy nebyla hmota (hmotný svět). Do této vzpoury s sebou Satan strhnul i mnoho dalších andělů. V nebesích došlo ke svaté válce, ve které byli Satan a jeho následovníci poraženi. Bůh ve své velikosti ztrestal Satana tak, že jej proklel a uvrhnul do propasti temnoty, což lze přeneseně chápat do hmotného světa, který tímto byl utvořen a poraženým démonům byl svěřen k opatrování. Verzí Satanovy vzpoury je zaznamenáno několik, každé mystérium nebo náboženský směr ji zpracovávají po svém. Avšak v těchto základních faktech se víceméně shodují. V současnosti je pravý satanský kult vzácný - nicméně existuje. Rozhodující událostí ve vývoji satanismu bylo, když kolem roku 1000 n.l., kdy Evropa byla zpustošena nesmírným hladomorem, který trval p ět let, došlo k strašlivému úpadku lidstva. Panuje i názor, že to byl počátek lidské dekadence. Celou situaci zoufalých ještě dovršil mor, který se k hladomoru připojil. A tehdy lidé, unaveni marným voláním Boha, počali se obracet k Satanovi. Chybělo jen málo a Satan by zcela Boha nahradil. Satanismus současnosti má také i jistou ideovou základnu danou satanskou biblí, která byla sepsána v šedesátých letech 20. století. I v Bibli svaté je Satanova velikost zachycena a to již tím, že původně mu Bůh svěřil vládu nad budoucím světem. Proto tedy může být Satan i předmětem uctívání. Toto uctívání zaznamenalo největší rozkvět především ve středověku, a to v různých formách. Jeho nedílnou součástí je rituál zvaný ČERNÁ MŠE, který je sloužen k poctě Satana. Černá mše bývá často nesprávně chápána jako parodie mše katolické. To je však omyl, protože tato mše je výrazem satanistických společenství a současně bývá pojata jako Satanova evokace. Slouží především k uctívání Satana jako vládce tohoto světa. Dříve se vyžadovalo, aby tento rituál sloužil odpadlý kněz a mše samotná bývala prováděna v rozpadlém kostele či kapli. Podle záznamů se mše odehrávaly v místnosti, jejíž stěny byly potaženy černou látkou a na oltáři planuly černé svíce. Mezi nimi bylo položeno tělo nahé ženy. Shromáždění zpívalo hymnu Satanovi a očekávalo jeho příchod. Kněz, který mši vedl, konal řadu magických úkonů a na závěr souložil se ženou ležící na oltáři. V moderních sdruženích a spolcích satanovi církve se kult Satana provádí již jiným způsobem. Ten nutně bývá zpravidla utajován. Černá mše je oslavou a obětí Satanovi a současně je výsměchem křesťanskému Bohu.
Mezi satanisty a vyznavači ďábla docházelo často k uzavírání písemných paktů, který požadovatel napsal a podepsal svou krví. Jednalo se vždy o přímou úmluvu mezi Satanem a čarodějem. U těchto ceremonií byly vzývány vždy nejvyšší modly pekelných démonů a propůjčovaly žadateli nesmírnou světskou moc, avšak ve většině případů byl neznalý člověk podveden a jeho život často skončil šílenstvím nebo sebevraždou. Předtím ovšem býval psychicky nemilosrdně týrán a tyto stavy vedly k naprostému zhroucení osobnosti i fyzického těla. Jmenovaná magická praktika je součástí GEOTIE, což je termín pro provozování nejtemnější černé magie. Může být též definován jako užívání magie ke zlým skutkům.definice je zde dána cílem operace - nikoliv její metodou. Jako příklad nám může posloužit slavný doktor Faust, který tím, že vyvolával Mefistofela, aby se jej dotazoval na různá tajemství, ještě neprovozoval černou magii. Po celé věky dějin lidstva patří černá magie vždy k nejvzrušivějším momentům historie. Zároveň se v ní zrcadlí v jistém smyslu i úpadek společnosti. Nejčastěji je geoterie praktikována ve formě magického poškození nebo navození stavu posedlosti či smrti. V této poloze má mnoho společného s čarodějnickým voodoo. Z historie je známo že se čarodějové nelekali ani nejděsivějších obětí - zabití dítěte k tomu, aby si zajistili přízeň démonů. Tyto černomagické operace jsou zaměřeny výhradně na nejnižší astrální síly, které mají úzkou vazbu na psychiku čaroděje. Vzývají a oživují v něm jeho nejhorší lidské vlastnosti. Geotie - černá magie - je proto vždy tragicky osudová. Je to bezmocná vzpoura proti řádu, kterou čaroděj dříve či později zaplatí svým životem.
Já přímo okouzlena jsem,
tím rytířem s koňským kopytem…
Johann Wolfgang Goethe, Faust


HŘBITOV UPÍRŮ

Bylo dusné a parné letní odpoledne. Majitel domku v malé vesnici nedaleko Prahy právě kopal cosi na své zahradě. Když při kopání zajel bodec jeho krumpáče do země hlouběji, objevili se v odkryté hlíně podivné předměty. Vzal je do rukou a překvapeně si je prohlížel. Při bližším ohledání zjistil, že se jedná o úlomky kostí. Snad lidských kostí. Nebral to příliš na vědomí a kopal dál. Ale s každou lopatou hlíny se objevovaly další a další. Po chvíli našel ve zvlhlé zemi kovové přezky od opasku. Vzal je do rukou a zůstal v úžasu stát…
Obloha se náhle zatáhla těžkými mraky a vítr ohlašoval příchod letní bouře. Vzduch jako by ztěžknul a všude kolem bylo cítit cosi zlověstného. Muž si uvědomil, že jeho zahrada v sobě skrývá něco neobvyklého a ten den už práce zanechal. Hlavou mu bloudily nejrůznější myšlenky a představy. Noc byla neklidná, stejně jako jeho spánek. Byl plný špatných snů. Druhý den vstal brzo ráno a podivný nález na své zahradě oznámil úřadům. Za několik let po této události zemřel. Do konce svého života se nikdy nedozvěděl, co vlastně našel. Jaké tajemství to skrývala jeho zahrada? Temná hlína v sobě ukrývala hroby staré téměř tisíc let. A byly to hroby upírů!
Dosud největší objevené upírské pohřebiště na světě leželo přímo v srdci Evropy. Hřbitov prastaré dynastie, jejíž příběh se psal v půli 11. století…
To vše se stalo v červenci roku 1966. pohřebiště objevil na své zahradě pan František Zmek při výkopu pro vodovod. Svůj nález oznámil na policii a přivolaný lékař zjistil, že se jedná o kosti velmi staré. Vše bylo nahlášeno archeologickému ústavu, které zde nařídil a provedl rozsáhlý výzkum.
Na poměrně malém rozměru zahrady se postupně odkrylo jedenáct hrobů se čtrnácti těly. Z toho osm hrobů jednotlivých a tři dvojhroby. Stáří pohřebiště bylo určeno do období 10. - 11. století.
Tak zní stručná úřední charakteristika. Za ní se ovšem skrývá druhá část příběhu. Šokující a pro mnohé nevysvětlitelná. Vědci a archeologové mlčí. Vše byla označeno razítkem TAJNÉ - NEVHODNÉ KE ZVEŘEJNĚNÍ. Skutečnosti byly poopraveny a celé událost se stala služebním tajemstvím. Složky a fotografie byly uloženy v nepřístupném trezoru. Možná navždy…
Příčina těchto opatření je pro vědu typická. Zvláště ve věcech, kterým se věda zdráhá uvěřit, i když se s nimi setká tváří v tvář. Mezi ně patří i odkryté pohřebiště, které je jaksi trochu zvláštní. Je to pohřebiště upírů!!!
Pro vnitřní potřeby výzkumu byla vypracována pouze jedna jediná studie, jejíž kopii se mi podařilo získat. Z pochopitelných důvodů zde nebudu uvádět ani její autory, ani zdroj, z kterého jsem ji získal.
Studie je velmi podrobně vypracovaná. Skládá se ze dvou částí a obsahuje též zeměpisné mapky a fotografie hrobů. Jsou věnovány archeologickým a vědeckým závěrům, které vznikly na základě odborného výzkumu pohřebiště. Nicméně zveřejněny nikdy nebyly. Jak věda, tak i vampyrismus nezveřejní vše. Jsou skutečnosti, které i z okultního pohledu zůstanou nadále skryty v temnotě. Alespoň po určitý čas…
Psal se rok 1050. Byla to doba temna a krutého válčení. Křesťanství se těžkopádně šířilo Evropou a otřásalo sochami pohanských bohů. Hranice zemí byly jen stěží udržitelné, často docházelo svévolně k přemisťování malých skupin obyvatel do jiných krajů či měst. Každý hledal bezpečí a chránil si holý život. Nikdo nevěděl, co ho na jeho cestách napříč hlubokými lesy a divokou krajinou může potkat.
Uvědomělí panovníci prosazovali kult víry Ježíše Krista, který do zemí Evropy přinesli věropravci Cyril a Metoděj. Nejinak tomu bylo i v Čechách. Jeho obyvatelé přijímali víru Mesiáše jen neochotně a celý proces nastolení nové víry trval několik desítek let. U starých Čechů ale i nadále na mnoha místech zůstaly uctívány slovanské modly a pod křesťanským světlem tak často byla pohanská temnota. Beraní lebky byly nahrazeny latinskými kříži, které se vztyčovaly na hrobech zemřelých Čechů. Pozůstalým se to pramálo zamlouvalo. Křesťanství se tak snažilo sesadit z trůnu slovanského vlkodlaka.
Staří Slované věděli o životě své. Žili spjati s přírodou i se svou zemí. Ovládali magii a čarodějnictví a znali tak mnohá tajemství země i kosmu. Uctívali bohy, které uctívali už jejich předci a předávali si tradice, které přetrvávaly staletí. Tradice, které se dodržovaly a občas byly doplněny o nové poznatky, to když do kraje nebo do vesnice přišel někdo nový. Pokud ho komunita přijala, docházelo k předávání zpráv i rituálů. Magie měla vždy svou skrytou stránku. Takovou, která se nikdy nikam nezapisuje a byla předávána a hodnocena nejstaršími z rodu.
Mágové a kněží měli vždy své důležité místo. Nejen obřadní, ale i společenské. Určovali společně s nejstaršími, jak se vesnice zachová k tomu či onomu problému. Kam vyšle své nejsilnější ozbrojené muže a dohlíželi na absolutní dodržování svátků a obřadů. V neposlední řadě i na to, jak se komunita zachová k eventuálním vetřelcům v kraji nebo v blízkém okolí. Tak tomu bylo do doby, než přišlo křesťanství.
Tradice se změnily ve folklór. Magické praktiky v pověry. Slované tak ztratili svou osobitou velikost a pohanský vlkodlak zemřel při úsvitu křesťanství. Jeho modly se rozpadly v prach, stejně tak jako těla slovanských upírů, pohřbených a nyní znovu nalezených po téměř risíci letech. Bylo tak znovu objevena ztracená vampýrská slovanská větev rodu Nosferatu. Rasy upírů, která se ve staletích historie promísila se všemi národy světa. Ostatky jejich těl překonaly propast času a jejich přítomnost je mezi námi zhmotněna jako astrální stín.

Spasitel z Nazareta spadl z prorezlých hřebů svého kříže…
V lesích se ozvalo tesklivé vytí potomků vlkodlaka…
Nad umírajícím křesťanstvím se vztyčil děsivý obrys pohanské modly…
Do kraje přišli odkudsi ze severu. Putovali pouze v noci a řídili se podle hvězd. Někteří na koních, jiní pěšky. Ženy a nejstarší vůdce - čaroděj - jeli v krytém voze. Nechtěli žádné potyčky, kterých bylo i tak za dne všude požehnaně. Byli oslabeni z předcházejících bojů, zbyly jich slabé dvě desítky. Putovali do nitra země, kde byla větší hojnost obyvatel. Najít vhodné sídliště, kde by nebyli tolik na očích, kde by se mohli usadit a rozmnožit své řady. Uzavřít výhodné sňatky dříve, než bude odhalena jejich pravá identita. Čaroděj navigoval s absolutní přesností, cítil ještě jiné skupiny jejich druhu. Za nocí se sytili krví lesní zvěře a těch, co jim zkřížili cestu. Tak dorazili až ke korytu velké řeky a podél jejího břehu se dostali až na místo, které určil čaroděj.
Prostor, kde bylo zjištěno kostrové pohřebiště, se podle mapy pozemků města Čelákovic z 18. století nazývá "MRCHOVLÁČKA". Leží na mírném svahu, který se pozvolna táhne od jihu a severním směrem klesá k Labi. Koryto řeky je vzdáleno asi 1100 metrů od naleziště. Přibližně kilometr na severozápad se nachází nejstarší část města s románským kostelem a gotickou tvrzí. Bylo tu též objeveno starší slovanské pohřebiště z 9. století. Výzkum na Mrchovláčce byl velmi ovlivněn a ztížen celkovou situací, která byla dána charakterem pozemku - zahrada byla osázena ovocnými stromy. Pomocí sond se nakonec definitivně vymezila plocha a hranice pohřebiště.
Co se vlastně našlo?
Jaké bylo tajemství koster?
Čí těla v sobě skrývala téměř tisíc let temná hlína zahrady?
Jak již bylo uvedeno, v jedenácti hrobech se našlo čtrnáct těl. Jednalo se většinou o jedince mužského pohlaví, ale vzhledem ke stáří nebo neúplnosti některých koster se nedalo pohlaví vždy prokazatelně doložit. Domnívám se, že ve společných dvojhorbech byly pohřbeny i ženy, a že se tedy jednalo o manželské, milenecké či sourozenecké dvojice.
Všichni mrtví zemřeli násilnou a nepřirozenou smrtí. Téměř polovina zemřela v mladém dospělém věku dvaceti až čtyřiceti let. Stejné množství v plné dospělosti čtyřiceti až šedesáti let. U žen se věk pohyboval v rozmezí třicet až čtyřicet let. Příčinou smrti tedy prokazatelně nebyl vysoký věk nebo stáří. Spolehlivě vyloučeny byly i nemoci či morové epidemie. V době smrtí byli všichni pohřbeni v plné zdravé životní síle.
Skutečnou archeologickou raritou a zároveň největším tajemstvím, které pohřebiště odkrývá - je odlišnost tvaru a stavby nalezených koster. Jejich robustnost prokazuje nadprůměrnou a silnou tělesnou stavbu. Postavu s širokými rameny a mohutným svalstvem. Rovněž výška mrtvých byla neobvyklá, a to nejen na tehdejší dobu. Pohybovala se vysoko nad průměrem.
Nejvíce odlišností snad prokazovala stavba lebky. Bylo protáhlá a úzká s nízko posazeným obličejem a vyklenutými nadočnicovými partiemi. V horních dásních některých jedinců byly nalezeny špičaté deváté zuby. Celkový výraz obličeje nesl nezvykle ostré rysy s mohutným obočím a hlubokým pohledem.
U všech nalezených jedinců byly prokazatelně provedeny protiupírské zásahy. V hrobech se nalezly nejen pozůstatky dřevěných borových kůlů v srdci, ale i zvláštnosti v uložení jednotlivých těl. Bylo naprosto odlišné od pohřbívání v dané době. Přičemž polohy koster nesly jasné stopy násilí na mrtvých a prokazatelnou manipulaci s těly i po několika měsících po pohřbení. Hroby se znovu otvíraly a na mrtvých se prováděly další rituální poriupírské zákroky.
Těla byla uložena většinou na boku, a to tak, aby mrtví nemohli spatřit slunce. Někteří byli uloženi na břiše tváří k zemi a ruce měli spoutané za zády dlaněmi k sobě. Hlavy mrtvých byly násilím odděleny, a to nikoliv setnutí, ale podle průzkumu krčních obratlů, musely být odděleny posmrtně - ukroucením. Ve více případech též zásahem a znovu otevřením hrobu po několika týdnech či měsících od uložení do země. Rovněž ruce nebo nohy byly u některých mrtvých odděleny násilím po smrti. Některá těla byla uložena v zemi nad sebou, a to do tvaru kříže.
Odborná studie obsahuje detailní popisy jednotlivých hrobů a těl. Vyplývá z ní, že snad nejvíce zde byl proriupírskými zásahy zmasakrován mladý muž, který byl označen jako vysoce nebezpečný:
"V hrobové jámě ležel mladý dospělý muž ve věku dvaceti až třiceti let. Byl uložen na znak s hlavou opět oddělenou mezi druhým a třetím krčním obratlem. Hlava byla zvrácena na temeno a měla násilím široce rozevřené čelisti. Pod pánevní kostí byly obě ruce složeny dlaněmi k sobě, svázány a u levé ruky byly zlomeny prstní články.
Tento hrob patří mezi ty, které byly druhotně otevřeny, a to v době, kdy svalové vazivo bylo již částečně zetlelé, ale ještě drželo kosti pohromadě. Useknutí hlavy ani zde nepřichází v úvahu, jelikož krční obratle nenesou žádné stopy poškození. Hlava byla oddělena ukroucením až za delší dobu po pohřbu. V té době také došlo k násilnému otevření a ucpání úst neurčitou mazlavou hmotou.

V pravém předloktí jedince byl nalezen zbytek kůlu z borového dřeva asi 22 centimetrů vysoký…
Celkový závěr odborné studie je kupodivu jednoznačný a vyřazuje mnohé mimi pochybnost. Snad právě proto nebyl nikdy zveřejněn. Kdo by dnes chtěl vědecky prokázat existenci vampýrů jako jiného živočišného druhu? Jako existenci jiné rasy? Jiného řádu?
Možná, že skutečný postoj vědy k tomuto fenoménu je nakonec odlišný. Do trezoru s podrobnostmi a detailními snímky koster se nikdy nikdo nedostane.
A kostry samotné?
Jsou údajně uloženy v dřevěných bednách kdesi ve sklepeních archeologických ústavů. Čas od času se tajně převážejí z místa na místo. Proslýchá se, že o ně projevily zájem zahraniční výzkumné týmy. Pod rouškou utajení byl vypracován krycí program, kdy novinářům a veřejnosti budou předkládány jež jen některé upravené kostry s odstraněnými odlišnostmi, a to jako jediná upírská kostra vystavená v expozici Národního muzea v Praze. Pochází sice z jiného pohřebiště a v nalezeném kraji byl dotyčný upír sám, ale při bližším ohledání má zcela evidentně - upilované špičáky! A to v úplné rovině s předními zuby. Což nemá nikdo ani v dnešní době. Pokud by tedy došlo k jistému zveřejnění, tak se domnívám, že jedině tak, aby vše bylo vlastně zase popřeno.
Skutečnosti i otazníky zůstanou nadále v sejfech a budou podléhat dalšímu výzkumu. Jeho závěr bude znát pouze několik jedinců…
V Čelákovicích bylo odkryto malé pohřebiště do poloviny 11. století našeho letopočtu. Ve srovnání s nálezy ostatních slovanských lokalit odlišují se nalezené kostry v základních lebečním mírách a indexech.
Vycházejíce z tohoto faktu je nutné si položit tyto otázky:
Je tato odlišnost dokladem existence krátkodobější slovanské skupiny v této oblasti?
Vydělovali se od normální populace tohoto území jako cizorodá složka?
Jsou mrtví z tohoto pohřebiště příslušníky nebezpečného rodu?
Běžně se hroby s vampyrismem vyskytují na pohřebištích mezi ostatními normálními hroby. Bývají uloženy v řadách mezi ostatními, nebo ukládány na některých pohřebištích v jejich vymezené části. Na rozdíl od jiných lokalit, kde se vampýrismus vyskytl, jde u Čelákovického pohřebiště o výjimku. Bylo zde odkryto první známé pohřebiště určené výhradně pro upíry a je vzdáleno asi jeden kilometr od normálního hřbitova.
Na tomto místě jistě stojí za zamyšlení fakt, že mrtví byli pochováni tak, aby nemohli vidět východ slunce. Tato skutečnost označována některými archeology za zvyk příslušníků cizí etnické skupiny zde nepřichází v úvahu.
Poloha, orientace a zásahy na mrtvých dokazují, že jde o jedince podezřelé z vampyrismu, proti kterým byli tímto způsobem zakročeno. Nejde zde ani o jednorázové pohřbení, které by odpovídalo náhlému vymření následkem moru nebo jiné nešťastné události.
Objev tohoto pohřebiště je novým přínosem pro studium vampýrismu na slovanských pohřebištích ve střední Evropě. Je prvním svého druhu, a to z důvodu, že jde o pohřebiště prokazatelně určené pro tento účel - pro upíry.
Z mnoha našich i zahraničních lokalit jsou nálezy hrobů s upíry známy, ale vyskytují se na jednou hřbitově buď odděleně od ostatních hrobů, nebo přímo mezi normálními řadovými hroby.
U uvedeného Čelákovického pohřebiště výskyt normálních hrobů bez projevu vampýrismu vůbec určen nebyl. Jde prokazatelně o hřbitov, kde byli ukládáni v rozmezí několika desetiletí výhradně upíři. Stupeň protivampýrského zásahu se pravděpodobně řídil podle předpokládaného a možného ohrožení živých…"
Tolik tedy závěrem odborná zpráva. A co z toho všeho vyplývá?
Jaké je ono tajemství zahrady?
Před mnoha stovkami let zde muselo dojít k brutálním zásahům na mrtvých a umírajících jedincích odlišného rodu - rodu upírů. Rodu NOSFERATU!
Možná nebyli pobiti všichni?
Možná někteří přežili?
Přežili?


REQUIEM

Zde tedy končí naše cesta tajemným labyrintem vampýrismu. Určitě nebyly probádány všechny její části a skrytá ramena. Kdybychom šli labyrintem nazpět, naše cesta by byla odlišná. Odkryla by další části, jiné pohledy a nekonečnou řadu věcí, které se dají přehlédnout. Jen vnímavý a pozorný je může spatřit. Ty cesty nazpět skrze labyrint již můžete učinit sami. Já jsem vám jen ukázal cestu, drak odhalil kouzla a Nosferatu přinesl evangelium. Magie - ta matka původu a příčin odkryla svou tvář a poselství skrze její všudy přítomnost promlouvají.
Pod znamením vlkodlaka se zrodil černý měsíc a s ním jeho stříbrná magie. Současnost se protnula s minulostí a historie ukrytá v prachu země odkryla kořeny. Kořeny Zlatého úsvitu, z kterého povstalo poselství Brama Stokera. Smutný příběh Draculy - knížete temnot - znovu osvítil expresionismus a gotická renesance. Bela Lugosi a Boris Karloff jsou stále přítomni zde na této zemi a jejich duše jako by bloudily v této propasti hmoty. Reinkarnovali se jako inspirace do děl současného umění. Poselství transylvánského grálu je nesmrtelné, neumírajícíc a netušené. Tajemná stigmata vampýrů jsou všude, v temnotě noci a v hořícím slunci, neboť vždycky je někde na Zemi tma. Tma, z níž se rodí noví a další a další.
Někdy jako myšlenka…
Někdy jako astrální aura…
Někdy jako člověk…
Ale vždycky jako jiná rasa!
Vampyrismus není náboženstvím. Není ani sektou, není ani řádem. Je přítomný mezi námi, ovlivňující náš život jako andělé nebo démoni. Jako Prozřetelnost.
Slova Brama Stokera se mi zdají na závěr mé knihy nejvhodnější, a proto se jimi s Vámi teď rozloučím:
"Nenutím nikoho, aby mi uvěřil,
já důkaz nepotřebuji…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byli jste zde?

Klik!!!!! 100% (640)

Komentáře

1 Fill Fill | Web | 20. září 2010 v 17:28 | Reagovat

Na mém blogu je Rekord v komentářích, končí dnes za pouhé 2 minuty!!! Pořád se můžeš zúčastnit. Ceny jsou hodnotné, klikajdy, diplomy, propagace atd. Tak to dej vědět i ostatním a nezapomeň tam něco napsat: http://skvelypokemon.blog.cz/1008/takova-jedna-soutez

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama