Kniha Nosferatu díl 2

20. září 2010 v 17:05 | 14laura |  Vampire
GOLDEN DAWN

"Pokud jde o tyto tajné vůdce, na něž se odvolávám a od nichž se mi dostalo moudrosti druhého řádu, kterou jsem Vám sdělil, nemohu Vám o nich nic říci. Neznám ani jejich pozemská jména; viděl jsem je jen velmi zřídka v jejich tělesné podobě. Sešli se se mnou hmotně v době a na místech předem určených. Já osobně se domnívám, že jsou to lidské bytosti žijící na této zemi, ale ovládající strašlivé a nadlidské síly…

Mé hmotné vztahy k nim mi ukázaly, jak je obtížné smrtelníkovi, i když je sebepokročilejší, snášet jejich přítomnost.
Nechci tvrdit, že ve vzácných případech, kdy jsem se s nimi setkal, na mne působily mohutnou fyzickou depresí, která následuje po ztrátě magnetismu.
Naopak, cítil jsem, že jsou ve styku se silou tak strašlivou, že ji mohu srovnávat jen s účinkem pociťovaným někým, kdo se octl v přímé blízkosti blesku za nejprudší bouře, doprovázeným velkými dechovými obtížemi… Tato nervová ochablost, o níž jsem mluvil, byla provázena chladným potem a výrony krve z nosu a úst …
Samuel Mathers
velmistr tajné společnosti "Zlatý úsvit"
Pasáž z manifestu k členům druhého řádu,
Sepsaného v roce 1896
Při psaní této knihy se v mém životě stala spousta pro mne neobvyklých věcí. I když jsem čekal, že k něčemu takovému bude docházet a důkazem samým je, že práce na knize byla několikrát násilně přerušena. Buď osudem, shodou okolností, či něčím, co předčilo pro mne v daný moment její důležitost.
Mystično jako by nechtělo být rozluštěno a tajemství chtěla zůstat tajemstvím i nadále.
I když tato kniha odkrývá jen určitou část mých vědomostí a zkušeností, přesto dochází k jevům a pocitům, u kterých jsem neočekával, že se dostaví v takové intenzitě. Jakmile se jen dotýkám myšlenkami soustředěnými na společnost "Zlatý úsvit", vše jako by se stavělo do cesty. Nikoliv proti mně samotnému, zde mi byly jisté sympatie naznačeny, ale snad proti zveřejnění tohoto tématu vůbec. Ať se probírám osobním archivem či soukromou literaturou s cílem, že o tom budu psát, jako by mě obestoupila neprostupná mříž. Mříž, která brání mým myšlenkám se na dané téma soustředit.
Před očima ve tmě pokoje vyvstává ze světla voskovic ruka, není to ruka člověka, ale kohosi jiného . nepopsatelné jiného. Ta ruka drží výbušnou kouli s doutnákem, který hoří a jeho dým splývá s dýmem vycházejícím z voskovic postavených na rakvi. Beraní lebka na svícnu v tvaru trojzubce se divně mění. Přesněji její výraz - a není to hra stínů. Vím, že je to skutečnost. Tento výjev se mi opakoval několikrát. Necítím strach, jen varovný ukazovák temnoty, který kyne jako na poplach. Stále si říkám, jestli nezacházím až příliš daleko a nedotýkám se neomaleně nedotknutelného a nedotknutelných. Na druhé straně jasně cítím podporu a vedení ruky, když materiál zpracovávám. Nezveřejňuji raději žádné návody ani popisy rituálů, jelikož znám jejich dopad, když se dostanou do rukou nepovolaných či hloupých. Historie magie je poseta desítkami těchto příběhů. Lidstvo zná jen některé. Occult znamená skrytý - od toho se odvíjí vše, co jest označeno slovem okultismus.
Jakmile jsem začal psát řádky kapitoly téma "Zlatý úsvit", vše se komplikuje. Nenadálá sklíčenost, propad nálady do negace a nechuti psát.
Musím vynakládat obrovské množství energie, abych to vůbec napsal…
Boj uvnitř i mimo mne pokračuje a narůstá. Cítím podporu na jedné straně a kruté varování na druhé. Ruku jako by mi vedl někdo odjinud. Ve své mysli odstupuji od zveřejnění jakýchkoli skrytých věcí o nich. Tj. o těch, co tu byli - jako lidé, i o těch "z druhé strany". Zvláštní je, že to probíhá vždy ve spojitosti s úvahami nad tématy: Zlatý úsvit, Společnost Thule a Světelná lóže.
ONI vypustili démona na svět. Ten stojí s jejich posláním v mé blízkosti a čeká, až udělám chybu. Dává mi jasně najevo co mohu a co ne. Stojí na mé straně, ale přitom by dovedl být velmi krutý, kdybych chyboval.
Jakmile končím s psaním o "Zlaté Jitřence", odchází pryč i ON. Je to otazník, který musím rozluštit. Jestli to vůbec půjde. Vědomí je rychlejší než světlo. Už teď mi odpovídá. Odpověď se nechávám raději pro sebe. Tíha té destruktivní a silné vládnoucí inteligence je nepopiratelná.
Znamení a hlasy jsou nyní jasně srozumitelné. Slyším je hluboko, hluboko ve sobě. Psát o nich, o vampýrech, o nadřazených, o Zlatém úsvitu, je vyčerpávající a nebezpečné. Hra na žiletky, co se při rychlém pohybu zaříznou hluboko do těla a smrtelně zraní. Přední tohoto sdělení o nich, jako i celá tato část knihy, mě stála velmi mnoho. Zatím jen energie a slov…
Kolem roku 1880 se ve Francii, v Anglii a v Německu zakládají společnosti zasvěcenců a hermeticky uzavřené řády, které seskupují mocné a výrazné osobnosti. Historie těchto řádů a společností ještě nebyla nikdy sepsána. A zasloužila by si to. Našli bychom v ní totiž skrytý původ několika významných myšlenkových proudů, které ve značné míře ovlivnily proudy dění světové i politické.
V roce 1887 byl založen nejvýznamnější novodobý tajný řád jménem Golden Dawn - Zlatý úsvit (též Zlatá jitřenka). Vznikl v Anglii a sdružoval především výkvět anglických okultistů. Jeho původ není zcela jasný. Údajně vzešel z anglické společnosti Rosekruciánů, vytvořené o dvacet let dříve, která vybírala své členy mezi svobodnými zednáři. Tato společnost měla 144 členů. Navazovala také na skupinu norimberských hermetiků a na veřejnost vstoupila až po roce 1889, když jako tajný řád existovala již předtím. Řád pěstoval a rozvíjel všechny klasické okultní nauky a vytvořil se v něm úzký kruh vysokých znalců praktické magie.
Zlatý úsvit vznikl z lidí, kteří dospěli k jistým vyšším znalostem v okultních vědách a hledali odpovídající lidi podobných cílů a znalostí. Za cíl si vytkli ovládnutí obřadné magie a dosažení zasvětitelských mocí. Jeho hlavami, lépe řečeno velmistra a veleknězi, byli Samuel Mathers a Wynn Westcott. Později se měl stát její hlavou Aleister Crowley - muž zcela mimořádný a rozhodně jeden z největších duchů novopohanství. A byl to právě Mathers, kdo zasvětil Crowleye do magie.
Samuel Mathers byl též zakladatelem řádu Zlatý úsvit - této novopohanské nejaktivnější a nejvlivnější ze všech novodobých magických skupin, která vzkvétala až do té doby, než za nejasných okolností během 1. světové války údajně zanikla. Zde se ztrácí její poslední viditelné stopy.
Mnoho jejích členů ji o dlouhou řadu let přežilo (např. A. Crowley zemřel až v roce 1947). Mathers se narodil v Londýně v roce 1857. byl zednářem, obdivovatelem keltských dějin a vášnivým vyznavačem okultismu. Zasedáním předsedal ve skotské suknici, s černou maskou a se zlatou dýkou u pasu. To se časem stalo tradicí pro všechny velmistry řádu. Zasloužil se o největší úspěch a rozkvět Zlatého úsvitu. Strávil polovinu svého života studiem magických textů a knih v britském muzeu a v jedné z pařížských knihoven. Vydal několik studií a materiálů. Přátelil se s madam Blavatskou. Svými schopnostmi zastínil i svého přítele a spoluzakladatele Winn Westcotta, který se zprvu nejvíc zasloužil o počátky řádu. Mathers sepsal rituály k "Zaříkání vyšších géniů" a tvrdil, že má nad nimi moc a skrze ně i nad všemi silami.
"Zjev se a následuj mne a učiň, aby všichni duchové se mi podřídili. Duchové nebe nebo éteru, na Zemi či pod Zemí, na souši či ve vodě, ve vířícím vzduchu či plamenem ohni a všechna kouzla a rány Boha nekonečného mi budou poslušny. Tak žádám, a tak ti nařizuji!"
V roce 1898 byl objeven grimoar z roku 1458 - Kniha svaté magie mága Abra Melina. Též nazývaný Abramelinova kniha o magii. Dílo. Které zmizelo ze světa na celé stovky let a bylo pokládáno již za ztracené, aby se znovu objevilo v zatuchlém arzenálu pařížské knihovny. Tato kniha se stala jakousi biblí Zlatého úsvitu. Její původní rukopis je z roku 1387. Dnes je toto dílo okultisty pokládáno za nejúčinnější přístupný magický rituál a návod k velmi nebezpečné praxi. Jejím jádrem jsou návody k evokaci "strážných andělů" vyššího řádu. S přibližující se evokací během rituálu se však silně stupňuje úzkost operatéra, takže i odvážný magik, jakým byl Aleister Crowley, nabyl schopen napoprvé evokaci realizovat.
V okultních kruzích je známo i několik sebevražd provedených bezprostředně po této evokaci. Někteří znalci magie doslova varují před jejím použitím, a v tom, že byla po tak dlouhé době znovu nalezena, spatřují vliv ďábelské moci, která ji znovu vyslala na svět.
Autor Abraham z Wormsu ji napsal v 96. roce života pro poučení svého syna. Dílo se skládá ze tří knih. Třetí kniha obsahuje silné pantakly pro operace s démony a návody k černomagickým rituálům nejvyšší kněžské moci. Zlatý úsvit kladl hlavní důraz na rozvinutí a zdokonalování vlastních schopností všech členů a dalo by se říci, že působil jako okultní univerzita. Členové řádu se v žádném případě nenudili. Rozvíjeli se v oblasti okultní, filozofické, magické a kulturní. Z nichž první - okultní - byla nepřednější. Pořádali impozantní složité obřadní rituály a účastnili se jich, povznášeli svou psychiku, studovali knihy, zvelebovali svou duchovní přirozenost, zkoumali horoskopy, vytvářeli si magické prostředí, zhotovovali magickou výstroj, amulety a talismany. Studovali historii tajných řádů a věštili v astrální rovině. V období mezi roky 1888 - 1896 měl Zlatý úsvit 350 členů, ž nichž 119 tvořili ženy.
Jedním z prvních nových členů byla studentka umění Moina Bergsonová, která se v roce 1890 provdala za Samuela Matherse. Oddával je jiný člen řádu, ctihodný pán W. A. Ayton. Členy řádu byly rovněž W. B. Yeats, A. Crowley, A. E. Waite, irská nacionalistka Maud Gonneová, zakladatelka dublinského divadla "Abbey Theatre" - Annie Hornimanová, herečka a Shawova a Yeatsova milenka Florence Farrová, Oskar Wilde a jeho žena, spisovatelé Algernon Blackwood, Arthur Machen a Bulwer - Lytton autor Posledních dní Pompejí a skvělého románu Zanoni. Dále prezident Královské akademie Gerald Kelly, slavný inženýr Benett, skotský astronom Peck a mnozí další.
Přesto, že podstatné vědomosti a informace o Zlatém úsvitu zůstaly a zůstanou utajeny - jedno je jisté: Všichni členové této uzavřené společnosti byli přesvědčeni o existenci bytostí nadaných nadlidskou tajemnou mocí. Někteří z nich tvrdili, že jsou s nimi ve spojení. S "neznámými nadřazenci" prastaré rasy, která obývá oba světy. Zdá se, že všichni členové, tito vynikající duchové své doby, byli poznamenáni Zlatým úsvitem nesmazatelným znamením. Jak sami i veřejně doznali, jejich pohled na svět se změnil a praktiky, kterým se oddali, se jim stále jevily jako účinné a povzbuzující.
Svůj odkaz nám zanechali v řadě svých děl a na tomto základě se zdá být nepopiratelnou skutečností, že byli v kontaktu s bytostmi upírské rasy.
Violet Firthová, která psala knihy pod jménem Diona Fortune, nepsala důležitou knihu řádu a psychické sebeobraně. Tato kniha je celá věnována vampýrismu. Ještě důležitější se však jeví skutečnost, že členem společnosti Zlatý úsvit byl muž, jehož jméno zná dnes celý svět - Bram Stoker.


POSLÁNÍ BRAMA STOKERA

Není možné se na stránkách této knihy vyhnout tak důležité osobnosti jakou bezesporu byl Bram Stoker. S hlubokými znalostmi mystiky a vampýrismu a se zvláštním stylem atmosféry tajemna a hrůzy, sepsal všechny své poznatky do nejslavnějšího literárního hororu všech dob - Dracula.
Díky této knize je dnes Bram Stoker znám na celém světě. On sám se však světového úspěchu svého románu nedožil. A když se zaměříme na jeho život a dílo z jiného pohledu, odkrývá se nám poněkud jiný příběh.
Celé jeho jméno je Abraham Stoker. Narodil se 8. listopadu 1847 v Clontarfu u Dublinu jako třetí ze sedmi dětí chudého státního úředníka. V dětství býval často nemocen. Po dokončení středoškolských studií vstoupil do státní služby jako administrativní zaměstnanec v dublinském zámku. Mimo to se stal i neplaceným divadelním kritikem a žurnalistou. Psal povídky a články do novin a snažil se všestranně rozvíjet svou osobnost. Svůj volný čas věnoval studiu historie a literatury. Trávil dlouhé hodiny v městské knihovně. Již od mládí jej přitahovalo vše, co bylo nějak spojeno s divadelním a výtvarným uměním. Ale i vše tajemné, záhadné a skryté.
V roce 1878 se jeho život od základu změnil. Uzavřel sňatek s Florence Balcombovou, které se údajně dvořil i Oskar Wilde. Vystoupil definitivně ze státní služby a společně s manželkou odjel z Dublinu. Později měli jednoho syna. Stal se tajemníkem a společníkem sira Henryho Irvinga, jednoho z nejslavnějších herců té doby, který svým talentem interpretoval a zosobnil dílo Williama Shakespeara. V tomto období se Stoker stává i členem tajné okultní společnosti Golden Down - Zlatý úsvit.
Roku 1895 se s Irvingem zúčastnil i divadelního turné po Americe. Když divadelní společnost dorazila do New Yorku, setkal se zde Bram Stoker s Theodorem Rooseveltem, který tehdy zastával místo náčelníka policie.
Jelikož se v minulost Stoker zajímal i o zákonodárství, nechal se Rooseveltem pozvat na soudní přelíčení a později k prohlídce některých vězení.
Během působení v New Yorku spolu měli několik přátelských rozhovorů, a když se na jednou společenském večírku obrátila konverzace na téma tajemna a nadpřirozena, poznamenal Stoker chladným hlasem, že o tom leccos ví. Roosevelt se otázal jak moc a Stoker mu v bujarém veselí večírku jako důkaz předpověděl budoucnost. Mimo jiné mu sdělil, že se Roosevelt stane prezidentem Spojených států. Nálada večírku byla přerušena a zaskočený Roosevelt doporučil Stokerovi ať píše knihy s nadpřirozeným námětem. Ještě větším překvapením však je skutečnost, že Theodor Roosevelt se za několik let prezidentem Spojených států skutečně stal. Zastával tuto funkci v letech 1901 - 1909!
Po návratu do Anglie začal Bram Stoker skutečně uvažovat o sepsání knihy na doporučené téma. Svůj rozhodující vliv však na to měla ale spousta jiných důležitých skutečností. Jelikož to byl člověk, který se studiem magie a nadpřirozena zabýval již dlouhou dobu, nemohl se té myšlenky zbavit. Soustředěná mysl ať chtěná či nechtěná, v kontaktu s astrálním světem může být velmi silným mostem. Tento systém se používá i u většiny okultních praktik. Ale i křesťanská modlitba není nic jiného, než soustředěná mysl, kdy věřící intenzivními myšlenkami oslovuje nebo prosí Boha. Dostatečně silný a soustředěný náboj podvědomí pak může pronikat cíleně astrálem a vyvolat činné reakce. Křesťané to nazývají Božím vyslyšením, okultisté navázáním kontaktu, spiritisté spojením s dušemi mrtvých a ateisté splněním předpovědi snu. Přestože to každý může označovat jinak, jedná se téměř vždy o jednu a tutéž praktiku. Tento kontakt hraje v životě člověka větší úlohu a je častější, než si lidé vůbec dokáží uvědomit. Toho si byl vědom i sám Stoker. Vždyť společnost Zlatý úsvit se kontakty a evokacemi s vyššími bytostmi úzce zabývala. S astrálními bytostmi vampýrské rasy je tento kontakt nebezpečný, ale v okultní hierarchii na některých stupních poměrně dostupný.
V astrálu už byl Dracula zaznamenám, tak jako vše, co již na svět přišlo a jako vše, co na svět teprve přijde. Vyšší moc neznámých nadřazenců čekala jen na časovou spoušť, na vhodného jedince s umělecky nadaným podvědomím. Na toho, který převede knihu z astrálních hlubin do hmotného světa. Jak Stoker sám později uveřejnil, prožil v tomto období hledání inspirace divoké a hrůzné vize, v kterých se mu zjevoval přízrak - veledémon z jiného světa. Stoker jeho podobu popsal jako vysokého starého muže, hladce oholeného a jeho obličej zdůrazňovaly dlouhé bílé kníry, nápadně ostré a útočné rysy, orlí noc a nepřirozené vysoko klenuté nosní dírky. Démon měl vysoké čelo a na spáncích prošedivělé vlasy táhnoucí se podél hlavy v pásech dozadu. Hypnotický pohled a tmavé husté obočí se u kořene nosu téměř spojovali. Měl stále zamračenou tvář s krutým výrazem a úzkými rty. Z celé postavy vyzařoval důstojný a hrdý majestát. Aniž by otevřel ústa, tak ke Stokerovi promlouval, ale když si chtěl na sdělení později vzpomenout, vybavila se mu vždy jen postava démona. Tento přízraky se Stokerovi ještě několikrát zjevil v konkrétních a stejných rysech a jeho podoba se vyznačovala hmatatelnou živostí.
Stoker byl od těch dnů doslova posedlý myšlenkou napsání knihy o vampýrském knížeti záhrobí. Inspirován těmito vizemi, pustil se do příprav materiálů na román. Trávil dlouhé hodiny v britském muzeu studiem různých pramenů. Shromáždil všechny údaje a s nesmírnou pečlivostí sesbíral všechny fakta a mýti týkající se vampýrismu. S těmito bohatými znalostmi, houževnatostí a talentem napsal knihu, která je dnes známá na celém světě - DRACULA.
Dracula poprvé vyšel v roce 1897. Stoker pak napsal ještě několik knih:
Tajemství moře - 1902
Klenot sedmi hvězd - 1904
Dáma v rubáši - 1909
Doupě bílého hada - 1911
Draculův host -
(vydán posmrtně v roce 1914), avšak žádná z těchto knih nedosáhla takového úspěchu jako Dracula.
Stoker zůstal u divadelní společnosti Henryho Irvinga až do Irvingovy smrti v roce 1905. poté onemocněl a protloukal se životem, jak se jen dalo. Světového úspěchu svého "hraběte Draculy" se bohužel nedožil.
Bram Stoker zemřel 20. dubna 1912 v polorozpadlém domě na předměstí Londýna. Opuštěný a téměř zapomenutý. Na jeho úmrtním listě je jako důvod smrti uvedeno:
"Úplné fyzické vyčerpání."
Od té doby vyšel Dracula jenom v Anglii více než třicetkrát. Byl přeložen do mnoha jazyků. Zaujal své pevné místo v dějinách literatury a udal směr knižnímu a později i filmovému hororu. Stal se modlou pro sběratele upírské literatury a uctívače Draculova mýtu. Znovuotevřel bránu nadpřirozena, oživil a upevnil zájem a víru ve vampyrismus. Stal se knihou, která vychází v obrovských nákladech a prodává se stále.
Bram Stoker tak splnil své poslání.
Dnes už bohužel není možné se setkat s původním vydáním této knihy, ale pouze se zkrácenými a upravenými výtisky. Původních verzí románu Dracula se dochovalo jen několik exemplářů a jejich cena mezi znalci dosahuje astronomické částky. Jeden z těchto původních, nezkrácených výtisků se zakoupila i americká herečka Winona Ryder, která brilantně ztvárnila postavu Miny ve filmové verzi této knihy v režii F. F. Coppoly. Jeho zpracování je pokládáno za dosud nejvěrnější adaptaci daného románu.
Přestože dnešní vydavatelé tománu Dracula na něm vydělávají tučné zisky, nezapomenou nikdy štiplavě poznamenat, že všechny Stokerova autorská práva jsou již dávno propadlá. Čtenář se setkává se zkrácenou verzí a vydavatel tím prý chrání čtenáře před zbytečnými nánosy banalit a sentimentality. Co k tomu dodat? Snad jim to Bram Stoker odpustí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byli jste zde?

Klik!!!!! 100% (640)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama