Kniha Nosferatu díl 4

20. září 2010 v 17:09 | 14laura |  Vampire
BELA LUGOSI - Aristokrat zla
BELOVI
INTERMEZZO
Při zpracování následující kapitoly jsem při jejím začátku narážel na spoustu těžkostí. Sepsat údaje života někoho takového jako je Bela Lugosi není vůbec snadné. Na jedné straně jsem byl zahlcen spoustou faktů a informací, z nichž většina bude zveřejněna vůbec poprvé. Obdržel jsem je ze zdrojů, které je celé roky střežily a dále od lidí, kteří ochraňovali a opatrovali další jejich části. I přesto je nutné dodat, že nebylo a nebude vyřčeno vše. Alespoň ne teď, ale údajně až po nějakém čase.

Druhým problémem bylo, že jsem nevěděl odkud začít. Obecně zažitou reakcí je- přece od začátku. Ale cožpak veličina, která s sebou nese jméno Bela Lugosi má nějaký začátek a konec? Určitě ne tak, aby se dalo vše popsat jako jakýkoliv jiný neobvyklý životopis známého jména. S jakými silami se setkávám, již dávno vím. Ale tím pádem i metody musí být odlišné od zaběhlých. Snažil jsem se rozhýbat inspiraci shlédnutím jeho filmových výstupů. Nic. Následovalo několik hodin a pokusů začít, ale ani s jednou verzí jsem nebyl spokojen a všechny skončily v koši.
Nevěděl jsem kudy dál. Vyvětral jsem zakouřenou místnost a z okna jsem zahlédl zapadající slunce. Pozvolna přicházela noc. V tu chvíli jsem ucítil přítomnost skryté inspirace. Bylo to jak jemný dotyk křídla anděla, jako by mi ukázal směr svou neviditelnou rukou. Rozhodl jsem se opět použít magii. Zvolil jsem nejkratší a nejrychlejší možnost komunikace, kdy volaná bytost stojí pouze v jakési blízkosti a v astrálu přijímá vaše myšlenky. A může, ale nemusí komunikovat. Nejsou slyšet jejich hlasy. Jejich pomoc je taková, že zmobilizují vaše vnitřní soustředění a vaše smysly lépe přijímají jejich rady právě formou inspirace.
To však není tak jednoduché a je důležité volat pouze bytosti, které to mají v rozsahu své moci. V knihách, které obsahují tyto charakteristiky, jsem velice rychle našel příslušnou inteligenci. V jiné pak její pečeť, která ji volá. Zajímavé je, že v obou případech jsem "jakoby náhodně" otevřel knihy přímo v místech, která jsem potřeboval. ONI - když už cítí myšlenky a jsou-li lidem příznivě naklonění, tak sami pomáhají, což se dá i vnitřně vycítit. Opálil jsem papír pergamenu po všech jeho krajích. Oheň naladil celý papír do hnědé barvy. Na něj jsem napsal jméno příslušné bytosti, v jejímž rozsahu moci je pomáhat umělcům, básníkům a spisovatelům. Pod nápis nakreslil trojhran a do něj velice složitou pečeť. Ještě některé úkoly bylo nutno vykonat než mi bylo dáno na srozuměnou, že komunikace probíhá, avšak zároveň odpovězeno, že rituál provádím pro danou bytost v nepříjemných astrologických konstelacích a v nevhodném čase. Jelikož jsem si ale byl těchto faktů vědom, již když jsem komunikaci připravoval, zajistil jsem vše tak, aby i přes to k ní mohlo dojít. Též jsme věděl, že bytost je velmi kladně nakloněna člověku, a že mi již několikrát pomohla. Cítil jsem, že není jen jedna. Přijala mé zdůvodnění a přislíbila svou pomoc, i když ne v plné síle.
Pocit moci a ochrany se dostavuje zpravidla jako první. Ale cítil jsem, že stále kdesi cosi chybí. Snad uvnitř duše, snad mimo mne. Nebyl jsem si jistý. Čekal jsem…
A opět "jakoby náhodou" můj zrak spočinul na fotografii Bely Lugosiho. Jak uvádím i v jiné části knihy - obraz ať jakkoliv zaznamenán, zaujímá především ve vampýrismu své prvotní místo. Samotné fotografie pak mohou prokazovat neuvěřitelné akce. Dlouho jsem si fotografii prohlížel a pak si v duchu řekl:
"A co ty, Belo, ty mi nepomůžeš?"
V tu chvíli jsem se odvrátil a můj zrak se zastavil na křišťálové kouli. Aniž bych cokoliv dalšího podnikl, vyvstal mi před očima znenadání jasný chvilkový obraz. Bela ležel v rakvi. V bílé košili a v černém smokingu. Byl vidět jakoby od pasu nahoru. Vše ostatní se ztrácelo ve tmě. Ruce měl zkřížené přes prsa a kolem bylo něco jako hlína nebo prach. Později jsem si uvědomil, že to, co mu leželo na prsou a ve vlasech, bylo suché listí. Vše se odehrálo během několika vteřin, ale jasně a zřetelně.
V tu chvíli se Bela nepatrně pohnul. Krátký, sotva znatelný pohyb ruky. Cítil jsem, že je daleko, velmi daleko…, ale ohromný blesk energie, který mnou v tu chvíli proletěl, vyřadil vše mimo pochybnost. Už jsem věděl jak začít! Dracula překročil oceán, aby vstoupil no New Yorku!

DRACULA PŘEKROČIL OCEÁN,
ABY VSTOUPIL DO NEW YORKU
Bela Lugosi je jednou ze nejvýznamnějších, nejdůležitějších a nejtajemnějších osobností vampýrského kultu. Je to umocněno tím více, že se v něm slučuje záhadná tajemnost cizince, aristokratické charisma, nebezpečí nepoznaného a divokost událostí a afér jeho prokletého života.
To vše je umocněno tím, že patřil k nejznámějším hereckým osobnostem své doby. Byl obklopen společností lidí a přátel, jejichž životní osudy jsou stejně záhadné a tajemné jako oni sami. Mezi ně patří v prvé řadě jeho největší životní a osudová láska Bridget Brightonová - jeho osobní asistentka, žena kterou nade vše miloval. Pouto jejich vztahu stálo jako temný stín nad celým jeho životem, a to i tehdy, když byla Bridget za velmi nejasných a nevysvětlitelných okolností zavražděna.
Další neméně důležitou osobností Belova života (i smrti) byl jeho herecký kolega, partner a nejbližší přítel - BORIS KARLOFF. Jejich přátelství bylo neobyčejně opravdové, absolutní,
posvěceno šarmem prožitého a nikdy - NIKDY! - neskončilo. Vydrželo až "za hrob", o čemž bude řeč později. O to více umocněno tím, že oba LUGOSI - KARLOFF byli největšími a nejznámějšími herci třicátých let. Vždyť kdy by i dnes neznal černobílé fotografie té doby, na kterých je vypodobněn první FRANKENSTEIN - Boris Karloff, anebo první DRACULA - Bela Lugosi. Oba byli v dějinách prvními, kteří ztvárnil tyto postavy a zůstali s nimi spoutáni už na věky. Lugosiho život je obklopen spoustou tajemných, nevysvětlených záhad, podivných událostí, ale také divokých afér, soudních sporů a nezodpovězených otázek. Z nichž jedna přetrvává stále.
Byl Bela Lugosi upír Dracula?
Nebo i ve zkrácené verzi: Byl Lugosi upír?
Abych mohl hovořit obrazně, shromáždil jsem všechna fakta, kterými jsem vydláždil cestu tajemným labyrintem. Dostaly se mi do rukou věci, o kterých se mnohým ani nezdá. Byly mi svěřeny záznamy a informace, které rozptýleny po celém světě čekaly desítky let na svůj čas. Samotné po kusých částech byly prakticky nepoužitelné, ale jak už to bývá, sloučeny a složeny do obrovské náročné upírské mozaiky poskytnou ucelený a hrůzně skutečný obrazec. Naštěstí byly po celý čas střeženy v dobrých rukou a cesta k nim by byla pro mnohé nesnadná a v podstatě naprosto nemožná. Převážnou většinu těchto informací použiji a zveřejním počínaje odkrytím některých podivných událostí, a konče sdělením částí dopisů z osobní korespondence mezi Lugosim a Karloffem. Vzhledem k velkému množství sdělených informací se tato kapitola stane asi nejdelší částí knihy. Rozdělil jsem ji proto na několik etap. Každá zachycuje určitou podstatnou částí Lugosiho života.
Úkolem této knihy není prokazovat, ale konstatovat. Pokud jiné knihy zachycující Lugosiho životopis se rozchází se sdělením této knihy, je to zapříčiněno tím, že daní autoři neměli, a ani nemohli mít dostatek materiálů. Své studie podkládali pouze svými osobními a často značně zkreslenými závěry, které vycházely z jejich neznalosti.

MLHA ZROZENÍ
Bela Lugosi - herec maďarského původu, který hrál ve filmu Dracula z roku 1931 a zemřel na svém gotickém zámku, plně ztotožněn postavou, kterou předtím hrál.
Takto vypadá stručná charakteristika většiny uváděných verzí jeho života. Je však neúplná a mylná. Lugosi je sice pokládán za Maďara, ale ve skutečnosti se narodil v rumunských horách.
V Americe se objevil v létě 1922. připlul italskou lodí do New Orleansu a odtamtud pokračoval do New Yorku. Před svým odchodem do USA účinkoval jako herec v Maďarsku a v Německu. Natočil zde i několik filmů, dnes už vesměs nevýznamných a ztracených. Důležitou zajímavostí však je, že vystupoval pod jménem - Arisztid Olt. Pod jménem Bela Lugosi účinkuje až v Americe, kde v prosinci 1922 odehrál svou první anglicky mluvenou roli v divadelní hře Vlčí mák. Sklidil skvělé kritiky a rok na to, 1923, dostal z Hollywoodu nabídku na první, v té době ještě němí film - Tiché rozkazy.

DRACULA NA PRKNECH, KTERÁ ZNAMENAJÍ SVĚT
Divadelní scénárista John Balderston chtěl originální námět knihy Dracula přepsat do divadelní podoby. Již delší dobu uvažoval o uvedení této hry a za tím účelem navštívil vdovu po autorovi knihy Florence Stokerovou.
Ta ale s uvedením hry vůbec nesouhlasila, natož pak s připomínkami a změnami, a ani s cenou za autorská práva. Tato bývalá viktoriánská kráska, které se celý život dvořili ti nejžádanější muži, byla v té době už jen rozmrzelou obtloustlou dámou s vysokým škrtícím límečkem. Přesto nebyl Balderstonovi nic platný ani jeho nesporný šarm, elegance, trpělivost ani diplomatický takt. Madam Stokerová nechtěla o divadelní podobě Draculy na Broadwayi ani slyšet.
Druhý scénárista Hamilton Deane posléze dostal spásný nápad. "Pošleme za ní toho chlapa… No toho s tím nevyslovitelným jménem… No sakra - toho Draculu!" a tak se skutečně i stalo. John Balderstone považoval celou věc už za ztracenu. A snad právě proto návrhu vyhověl. Bela Lugosi odjel za Florence Stokerovou na přelomu května a června 1927. jednání mezi nimi proběhlo beze svědků. Všichni ostatní čekali, jak schůzka dopadne. Lugosi se vrátil nejen se smlouvou, ale i s ideálními podmínkami pro produkci. Balderstone jeho úspěch komentoval údajně polohlasem slovy:
"Sakra, není ten chlap náhodou opravdu z Transylvánie?"
premiéra divadelní hry Dracula proběhla na Broadwayi v říjnu 1927. úspěch byl obrovský a předčil všechna očekávání. Lugosi v titulní roli sklízel štědré ovace a jeho hypnotická postava lákala ke shlédnutí další vlny obecenstva. To hlavní však ještě čekalo…
Dracula se hrál na Broadwayi několik let. Prakticky až do chvíle, než se hollywoodský režisér Tod Browning rozhodl pro jeho první filmovou verzi. Úspěch divadelního představení mu k tomu připravil cestu a jméno Lugosi se začalo stávat pojmem.
Během představení stávala před divadle sanitka. Tato skutečnost byla pro návštěvníky inzerována i na poutačích. Nabylo totiž žádnou výjimkou, když při představení dva až tři lidé omdleli, stihl je srdeční kolaps a podobně. V dnešní době, kdy barevnými filmy doslova protékají potoky krve, můžeme se jen ptát:
"Bylo to opravdu zapříčiněno jen důvěřivostí, naivitou a malou zkušeností tehdejšíhodiváka?"
Troufám si tvrdit že ne! Možná, že citlivější a vnímavější povahy po svém vycítili to, co neuměle vyslovil jistý žurnalista v reklamním titulku:
"Dracula překročil oceán, aby vstoupil doNew Yoruku."

SKANDÁL JMÉNEM CLARA BOW
Psal se rok 1928. Lugosiho popularita začala nabírat na síle. Tajemná oblíbenost, která se okolo jeho osobnosti vytvořila, lákala mnoho žen a dívek k osobnímu setkání s ním. Všechny chtěly na vlastní kůži prožít ono proslulé vášnivé kousnutí transylvánského upíra. Lugosi však nebyl z těch, kteří by se dali lehce koupit a proniknout k němu bylo jako přejít přes močál suchou nohou.
Milostné vztahy mezi svými obdivovatelkami nevyhledával a většina z nich také nepřekonala strach, který z jeho osoby přímo zářil. Vytvářel tak okolo Bely neproniknutelný, neviditelný štít. Ne všechny ženy se však nechaly tímto zastavit. Naopak je přitahovalo ono děsivé mrazení jeho šarmu.
Herečky či jiné ženy v zákulisí měly cestu k němu o něco snazší, jelikož s ním mohly přijít snáze do kontaktu. Jednou z těch, které překonaly hráz strachu a toužebně k němu pronikly, byla herečka Clara Bow. Clara byla označována za "královnu erotiky", za ženu, které žádný muž neodolá. Jaké však bylo její rozčarování a procitnutí z její chtivosti, zachytil a autenticky zaznamenal ve svých pamětech její přítel Jack Oakie. Vzpomíná, jak k němu jednoho letního dne vtrhla kolegyně Clara Bow s prohlášením, že v Biltmore Theatre bude hostovat broadwayský soubor s uvedením hry Dracula.
"Clara byla jako u vytržení. Byla tak nervózní, že se nedokázala rozhodnout pro žádné šaty. Žádné jí nebyly dost dobré, několikrát je změnila. Přitom vykřikovala, že se za každou cenu musí sejít s Belou Lugosim. Až dosud o něm jenom četla, ale i tak o něm byla detailně informována. Domnívala se však, že Bela neumí slovo anglicky. Dočetla se někde, že mu texty přepisují ve fonetické podobě, odkud se je pak učí nazpaměť. Herecký výkon, odvedený za takovýchto podmínek, považovala Clara za obdivuhodný. Zároveň však přiznávala, že ještě víc ji fascinuje tajemné fluidum a opar děsivých pověstí, které o Lugosim za zavřenými dveřmi kolují.
"Konečně muž, který ví, co je to skutečná vášeň", prohlásila obdivně, když ji kdosi zlomyslně informoval o Lugosiho údajně velmi svérázných milostných praktikách. Kolegové, před kterými se svou posedlostí nijak netajila, si ji žertem dobírali, jako že to řečí spolu budou hovořit. Na to Clara opáčila, že v jazyce, jakým ona hodlá hovořit, žádné informační bariéry neexistují. Během představení byla jako v transu. Když na jevišti proběhla jedna z nejvypjatějších milostných scén (Lugosi v ní byl skutečně přímo mrazově strašlivý…), Clara se ke mně naklonila, úplně zsinalá a zašeptala mi:
"Dostanu ho. Dostanu! I kdyby mě to mělo stát život jako tamtu!"
Hned o přestávce jej navštívila v šatně. Garderobiérka nás ohlásila a pustila dovnitř. Dodnes mi utkvěl v paměti Belův černý sametový plášť, pohublá bledá tvář a podivný zneklidňující pocit, který se mě v jeho blízkosti zmocňoval. Vyzařoval takovou sílu, že z něho šel mráz po zádech. Clara začala gestikulovat ve snaze o dorozumění a myslím, že jí dost překvapilo, když se Lugosi na ni obrátil plynnou, naprosto srozumitelnou angličtinou, poznamenanou snad jen pomalejším tempem řeči, na zcela korektní výslovností a výrazným akcentem.
Nebyla to ovšem Clara, kdyby se nechala vyvést z míry nedlouho. Hlasitě se rozesmála a bez zábran začala vyprávět, co četla a co si myslela. Lugosi ji ujistil, že zase tak daleko od pravdy nebyla. Prohlásil, že v rychlém dialogu, při vysokém tempu řeči snadno ztrácí přehled, o čem se na scéně právě mluví. Proto také, když dostane nesprávnou narážku, není schopen se v textu orientovat nebo dokonce improvizovat. Clara se smála a postupně rozvíjela svou nenápadnou svůdnou strategii. Vysoko vystřižené šaty, dlouhé pohledy skrz řasy, slabounké nepotlačitelné povzdechy. Nebylo divu, že to zabralo. Lugosiho rozechvění bylo jasně patrné. Když si Clara nechala sklouznout norkovou štolu za šíje do klína a jakoby mimochodem se probírala v kožešině, nedokázal z ní vůbec spustit zrak. Nicméně - možnost další schůzky k mému nesmírnému údivu, se zdrženlivým úsměvem zdvořile odmítl s poukázáním na nedostatek času.
Hned druhý den ale sama navštívila Lugosiho v jeho hotelovém apartmá. Novinářům, kteří se na slibně se rozbíhající aférku vrhli jako smečka psů, však jen cudně sdělila, že s Mr. Lugosim sice skutečně strávila téměř celou noc, ale přísahá při památce své matky, že nedošlo k ničemu horšímu, než je nevinné políbení na uvítanou a na rozloučenou. Nepochybně to byla pravda, protože Clara nepolevovala ve svém úsilí. Nasadila veškeré své nemalé umění a bůhvíjak se jí podařilo Lugosiho přesvědčit, aby svou dovolenou, která měla po zájezdu do Los Angeles následovat, strávil s ní, v jejím letním sídle v Renu. Odjela záříc štěstím, novinářům naznačila, že náhlý sňatek v Renu není tak úplně vyloučen a prohlásila, že Bela pro ni představuje "veškeré štěstí světa".
Vrátila se za dva dny. Otřesená, k smrti vyděšená a nepříčetná vzteky. "Je to sadistická zrůda", prohlásila a se svou příslovečnou přímostí dodala: "Dopustil se na mně násilí hned druhý den. Ne, se sexem to mělo pramálo společného. Myslím, že mu dělá dobře, když může způsobit krutou bolest. Nedokáže totiž dosáhnout, aby měl čím způsobit rozkoš… Raději bych spala na podlaze, než bych s tím netvorem strávila ještě jedinou chvíli ve společné ložnici." Michael Benson z redakce Vanity Fair se ještě na odchodu dotázal:
"V čem konkrétně je tak jeho úchylka? Bije?"
"Ne. Kouše", zazněla stručná šokující odpověď.
Lugosi dorazil den po ní, navštívil Claru v divadle a odevzdal jí klíče od domu. Zároveň s nimi vrátil dárek, smaragdovou jehlici do kravaty, ale prohlásil, že portrét, který mu Clara věnovala, si mní ponechat. Clara se rozzuřila, protože na něm byla vyportrétovaná úplně nahá (očití svědkové později vyprávěli, že po celou dobu Lugosiho působení na Broadwayi visel obraz na stěně jeho šatny, volně ke zhlédnutí). Clara začala nepříčetně ječet. Obvinila Belu ze sexuální zvrhlosti. Jak její hlas nabýval na intenzitě, nabývaly na vulgaritě její invektivy. Lugosi prý jí neodpověděl ani slovem a obrátil se k odchodu. Clara se však vyřítila za ním a v záchvatu nepříčetného vzteku se mu dlouhými nehty vrhla do očí. Stačil uhnout ještě včas, ale ne natolik včas, aby jej dlouhým krvavým drápancem nepoznamenala alespoň na tváři. Garderobiérka Hanna Marshova později prohlásila, že ještě nikdy neviděla a dá Bůh, že už nikdy neuvidí výraz tak zběsilé a surové zuřivosti, jaký v tu chvíli vyšlehl z Lugosiho pohledu. Krutě a s rozmyslem prý Claru uhodil hřbetem ruky přes tvář a děsivou silou jí mrštil zpět do křesla.
Na pozdější dotazy novinářů připustil, že k incidentu bohužel došlo, popřel však, že by byl jednal v afektu, nebo si počínal zbytečně surově. Nezná prý jiný způsob, jakým uklidni hysterku, o detailech rázně odmítl cokoli sdělit.
Clara Bow byla sdílnější a pikantní podrobnosti šířila na všechny strany. Mimo jiné i teorii, že Belova aristokratická image má sloužit pouze k zakrytí faktu, že způsob používání jistých civilizačních vymožeností mu ani zdaleka není jasný. Rovněž tak jeho nechuť stolovat na veřejnosti prý bude patrně způsobena jeho nedostatečnou znalostí praktického používání příborů. Jeho chování označila za strašlivé.

I AM DRACULA
Přicházel rok 1931 a v Hollywoodu vrcholily přípravy na natáčení filmu Dracula. Do rámce této knihy nespadá rozebírat filmový scénář, průběh natáčení či jiné praktické věci, které k tvorbě filmu patří. Mimochodem tyto obecné záležitosti již byly popsány v řadě filmových knih. Zmíním se proto jen okrajově o obsazení rolí do filmu, jelikož někteří tito lidé mají přímý vztah k osobě hlavního protagonisty. O mnohém zanechali svá svědectví …
Někteří z nich je zaznamenali ve svých pamětech, a někteří se rozhodli promluvit až o mnoho let později. Někteří záměrně vypověděli až po dlouhém čase, jen několik let před svou smrtí. Stín, který je celý život provázel a zůstal s nimi spjat v myšlenkách i vzpomínkách měl jméno - BELA LUGOSI!
Společně s jejich svědectvím se tak odkryly nejen tajemné informace, ale i situace, odehrávající se během natáčení. Ať v zákulisí nebo v soukromí. Než se ale vydáme za vábícím voláním karpatského vlkodlaka, je nutné se na tuto cestu připravit. Je tajemná a nezvyklá. Plná nečekaných zvratů a šokujících odhalení. Buďte pozorní na té cestě, neboť svědectví promlouvají…
Browningova Draculu jsem viděl již mnohokrát stejně jako ostatně i jiné filmy s Belou Lugosim. Stříbrné plátno třicátých let v sobě nese kouzlo, které promlouvá i po desítkách let. Kouzlo, které neumírá. Nostalgie vzpomínek se tu snoubí se současností. Není možné se zde ubránit vědomí, že první Dracula je současnými tvůrci draculovských remaků neustále vykrádán. Není to zapříčiněno jenom tím, že vše vychází ze stejné předlohy. Tytéž scény vypadají až doslovně zkopírovány, pouze podpořeny barvou a zvukem. Bombastický úspěch současného zpracování Coppolova Draculy je nepopiratelný a film sám je skvěle natočen. Velkému úspěchu zde ale pomohla i doslova gigantická reklama. Gray Oldman v titulní roli je bezesporu vynikající a velmi přesvědčivý. Ale Lugosi nasadil laťku přece jen velice vysoko a nedá se ubránit dojmu, že v novějších verzích přece jen "něco" chybí. Tod Browning tehdy vsadil na dobrou kartu a je jisté, že jeho ruka byla vedena osudem.
Vlastním i několik fotografií, které se z tohoto filmu zachovaly. Některé zachycují i Belovo soukromí. Vždycky však mezi nimi a sebe upoutá pozornost snímek, kde je zachycen Lugosi se svou velkou láskou Bridget Bringhtonovou.
Údajně je to jediná její fotografie, kterou se podařilo uchovat. Byla to opravdu velice krásná, štíhlá tmavovláska a svýma velkýma, nápadně poutavýma očima se dívá na Belu, který stojí vedle ní. Snímek samotný pochází z jistého společenského večírku a oba se na něm trochu zvláštně usmívají. Bylo to v čase, kdy jejich vztah byl nejsilnější a snímek byl pořízen krátký čas před jejím zavražděním. Její smrt nebyla nikdo uspokojivě vysvětlena a zůstane i nadále záhadou.
Ještě jedna věc je ale na fotografii opravdu pozoruhodná. Bela je oblečen ve večerním smokingu a Bridget má dlouhé světlé šaty bez rukávů. Na těch šatech je ale něco zvláštního - mají nápadně vysoký úzký obepnutý límeček…
Bela Lugosi, navzdory svému magnetismu na scéně, neměl v Hollywoodu příliš dobrou pověst. Kromě toho, adeptů, kteří již byli pro roli Draculy testováni, bylo víc. Tod Browning však měl svou vlastní ideu obsazení a všechny navrhované považoval za neschopné zahrát Draculu podle jeho představ. "Chci toho cizince z Evropy, nemohu si zapamatovat jeho jméno", prohlásil. Studio po velkých dohadech obsadilo Lugosiho na poslední chvíli. Takže nakonec přece jen oblékl večerní šaty s černou kápí, pro které jako by se narodil a které pak oblékal až do své smrti. Bela nebyl jediným, který dostal svou roli až na poslední chvíli. V té době třicetiletý David Manners byl angažován pro roli Jonathana Harkera rovněž v horkém termínu, když tuto roli před ním někteří herci odmítli.
Po šedesáti (!) letech, v roce 1991 při oslavě svých jednadevadesátin, vypověděl:
"Lugosi byl nesnesitelně domýšlivý a okázalý. Na scéně stával před obrovským zrcadlem se sametovým pláštěm obtočeným kolem ramen a upřeně se na sebe díval. Byl doslova fascinován svým vlastním obrazem. Zkoušel různé intonace svých replik - I AM DRACULA - a přecházel nahoru a dolu po scéně."
Když byl Manners dotázán jestli snad Lugosiho uzavřenost nemohla být způsobena jeho nejistotou, nedokonale zvládnutou angličtinou, odpověděl:
"To skutečně nevím. Nikdy mě k sobě nenechal přiblížit natolik, abych to vůbec mohl posoudit. Ve své těsné blízkosti snášel snad pouze svou "Personal -assistants"Bridget Brightonovou. Ta k němu mohla vstupovat kdykoli bez klepání a sdílela s ním i jeho skutečně nejužší myslitelné soukromí. Pohnutky té dívky ani teď po letech nechápu. Domnívám se, že šlo o vztah nepřirozené sexuální závislosti. Ostatní dívky z natáčecího štábu jím byly bez výjimky znechuceny a bály se ho."
David Manners pracoval s Lugosim později ještě v několika filmech, ale Lugosiho chování mu i nadále připadalo odpuzující. Nepříjemného pocitu z jeho přítomnosti se nikdy nezbavil.
Rovněž neméně zajímavé svědectví poskytl i Nicholas Webster - syn skriptky Aileen Websterové, kolegy familiárně zvané Webby. Nicholas tehdy jako student Hollywoodské střední školy navštívil jednou svou matku ve filmovém studiu a s dovolením režiséra Toda Browninga začal psát úkoly na víku jedné z rakví v Draculově kryptě. Tehdy mu bylo 17 let a jasně si prý vybavuje onu monumentální, pavučinami opředenou scénu:
"Maminka stála nade mnou a smála se. Přišlo se podívat i několik dalších lidí. Měli různé žertovné poznámky a já jim odpovídal. Bela Lugosi vešel do haly a zamířil rovnou k nám. Vstal jsem, ale všichni ostatní kolem mě pekelně zpanikařili. Došel až k nám, obrátil se na mou matku, všechny ostatní naprosto ignoroval, a požádal ji, zda by ho mohla po skončení práce navštívit a projít s ním ještě jednou jeho zítřejší text."
Webby si nebyla naprosto jistá Lugosiho záměry a tak požádala svého syna, aby ji doprovodil.
"Dojeli jsme na místo k Lugosiho domu na North Hudson Street, nahoře nad Hollywoodem. Začalo se mu tehdy říkat - Draculův hrad. Zaklepal jsem a dveře se zlehka otevřely. V nich stál sám Lugosi. Na jeho oči do smrti nezapomenu. Nejdříve spočinuly na mé matce. Potom šlehly po mně a jsem jasně poznal, jak je zklamaný, že nepřijela sama.
Maminka se tvářila, že nic nepochopila, usadila se v pokoji do křesla a téměř dvě hodiny s ním procvičovala text. Já jsem nebyl schopen ničeho. V tu chvíli mi byly jasné jen dvě věci. Ten člověk je buď napůl šílený anebo skutečně JE DRACULA!
Byla to pro mě hotová muka a pamatujte, že mi bylo necelých sedmnáct. K dovršení mého zmatku jsem se konci zoufale bojoval s pokušením požádat ho o dovolení použít koupelny. Jednak jsem se k smrti ostýchal to vyslovit a hlavně jsem se skutečně reálně obával nechat s ním svou matku, byť jen na pár minut, o samotě. Možná si teď myslíte, že šílený jsem já, ale NIKDO, kdo ho neviděl živého, to nepochopí."
Tolik Nicholas Webster.





VLKODLAK ZA ATLANTIKEM
Brandon Kelley byl publicista a novinář, který pracoval pro různé zdroje a několik magazínů. Po jistý čas se zaměřil na osobu Bely Lugosiho, ale na rozdíl od svých kolegů se snažil vypátrat více. Některé své články a studie zveřejnil v dobách velkého úspěchu filmu Dracula. Některé až o něco později. Fakta, která odhalil, jsou v mnohém šokující. Pokoušel se totiž proniknout i do společnosti lidí, kteří stáli v Lugosiho blízkosti a všímal si jevů, které ostatní přehlédli. Není zde vůbec od věci některé jeho studie nyní uvést.
Vychází s nimi na povrch spousta skutečností, odkrytých jaksi z druhé strany. Tedy ne z prostředí soukromí umělců, ale z pohledu zvídavého a bystrého publicisty. Ve své době byly jeho články možná trochu opomíjeny.
Proto zdůrazňuji, že je zde uvádím v úplném a původním znění tak, jak je v dané době (téměř před šedesáti pěti lety) zpracoval a uveřejnil Brandon Kelley.
Jistě si ještě všichni pamatujete dobře na mrazivě hrůzné reklamní snímky, které uváděly do kin legendárního Draculu. Nebylo k nim potřeba žádných pochmurných zřícenin hradu, natož pak litrů krve. K tomu, aby vám po páteři začalo přebíhat ledové chvění, stačilo, aby se kamera v dlouhém detailu upřeně zadívala do tváře hlavního představitele - Bely Lugosiho. Strnulým, lačným pohledem svých podivně světélkujících oči vás přikoval k zemi ještě dřív, než pomalu - výhružně a pomalu - v polozvířecí grimase, odhalil své ostré a oslnivě bílé horní zuby. Výrazně přečnívající šelmí špičáky…
Proč? Mnozí z Vás si skutečně - jak již bylo řečeno - na tento sugestivní reklamní snímek pamatují. A většina z Vás při lehce děsivém pohledu na Lugosiho upíří tesáky tiše obdivovala práci filmových maskérů.
Pokud ovšem byly jejich dílem…
Možná ano.
Ale mám-li tomu uvěřit, musel by mi někdo povolaný vysvětlit, proč Bela Lugosi tuto hrůznou rekvizitu poněkud nelogicky používá i ve svém nejnovějším filmu "WHITE ZOMBIE". Proč, když postava doktora Legendra, kterou ztělesňuje, je sice bezcitným zločincem, avšak nade vší pochybnost zcela pozemského původu? Že jste si něčeho takového nevšimli?
Nedívali jste se dost pozorně. Bela "Dracula" si obvykle ve všech snímcích, ale i v civilním projevu dává až úzkostlivý pozor, aby při řeči nebo v úsměvu neukázal horní zuby. Tentokrát však tvůrci "ujeli" hned dvakrát.
Bela neviděl svou denní práci, nebo nebyl dosti opatrný? Poprvé je to zcela kratičce, téměř nepostřehnutelně, na zlomek sekundy. Ovšem podruhé už je to horší. Ve chvíli, kdy Lugosi v dialogu se svým partnerem mírně zakloní hlavu, tak se na pár vteřin zřetelně zablýsknou o dobré 3 až 4 milimetry přesahující upírské špičáky.
Několik mých kolegů se domnívá, že to patří k složitým a ne dost dobře pochopitelným finesám reklamy. Dokonce se prý proslýchá cosi o existenci prapodivné smlouvy mezi Lugosim a společností Universal. Já osobně v existenci takové smlouvy nevěřím a pokládám to za fámy, které výborně poslouží Universalu jako levná, rafinovaná reklama a Lugosimu jako kouřová clona použitelná k zastření pravého stavu věcí a jeho skutečné podoby.
Je pochopitelné, e Universal se tak své hvězdě odvděčuje za nemalé částky, které plynou do pokladny společnosti po kasovních úspěších jeho filmů. To je pochopitelné, ale je to i moudré?
Zastírat fakta tak nepopiratelná mi připadá spíše naivní. Ani přes sebevětší snahu totiž nelzenijak zastínit fakt, že Bela "Dracula" je přinejmenším osobností s nanejvýš prapodivnými fyzickými dispozicemi.
V poněkud nadnesené, ale výstižné formě to vyjádřil scénárista Jay Hammers, když na jednou z volnějších večírků prohlásil:
"V Hollywoodu je veselo. Tady je všechno. Měli jsme tu už opilce i vrahy, hysterky sebevrahy, ale lycanthropa jsme tady ještě na mou duši neměli!"
zpracoval
BRANDON KELLEY pro "Zelený pokoj"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste Goth?

Ano!!!!!! 43.9% (183)
Ne 22.5% (94)
Fůůůůůj nikdy!!!!!!! 12% (50)
Nevím co to je 10.6% (44)
Ne jsem emo 11% (46)

Komentáře

1 iheart-taylormomsen iheart-taylormomsen | Web | 20. září 2010 v 17:10 | Reagovat

pěkný blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama