Kniha Nosferatu díl 6

20. září 2010 v 17:12 | 14laura |  Vampire
ZNAMENÍ VLKODLAKA

Noc se blíží, měsíc je v úplňku
a vlkodlaci hledají další oběti...
"Psal se rok 1598. Svět se proměnil v krvavá dějiště válek. Do mnohých měst přišla černá smrt - mor!
Všechny země byly zachváceny pustošením, zoufalstvím a strachem. Lidé se odvraceli od Boha a Ďábel chodil po zemi v lidském těle. Bral na sebe ty nejrůznější podoby. Byla to doba temna, chaosu a černé magie.

Divoké smečky vlkodlaků táhly napříč Evropou. Ve dne se skrývaly v lesích a za nocí přepadaly vesnice a samoty. Početnější tlupy si troufaly i do menších měst. Kdo se za temných nocí dostal do jejich spárů, byl nemilosrdně roztrhán. Své oběti vlkodlaci usmrcovali, jedli jejich maso a pili jejich krev. Po setmění se každý bál vyjít ven. Strach se šířil rychle. Nic je nemohlo zastavit. A když už se na některém místě ztratili, tak jen proto, aby se dříve či později objevili tam, kde je nikdo nečekal. Úplněk měsíce jim zářil na cestu.Ďábel vedl jejich kroky a spřádal sítě pastí jejich budoucích obětí. Celé kraje byly zachváceny hrůzou a děsem. Zlověstné ticho nad noční krajinou protínalo jen jejich tesknivé vytí…"
Vlkodlak - napůl člověk a napůl vlk. Člověk se schopností měnit se za určitých okolností ve vlka a chovat se jako vlk. Divoká šelma, žijící uvnitř lidské duše a za měsíčních nocí drásající se na povrch. Schopnost čarodějů a mágů brát na sebe zvířecí podobu. Vlkodlak - vlčí démon, spoutaný tělem člověka.
To jsou některé formy teorie, skrývající se za vyslovením slova - vlkodlak. A našlo by se jich určitě ještě více, vždyť vra ve vlkodlaky je známa na celém světě a to i tam, kde se vlci nikdy nevyskytovali. Vlkodlaci bývají často ztotožňováni s upíry. Což je chybou, ale dá se říci, že jsou to jejich "pokrevní bratři". Upíři na sebe často berou podobu vlka, je to jedna z jejich možných podob. Naproti tomu vlkodlaci jsou samostatnou prastarou rasou a obývají tuto zemi od nepaměti. Jejich předobraz a původ pochází, podobně jako u vampýrismu, z astrálního světa. Také forma jejich proměny odehrává se především na úrovni astrální a až později ve sféře fyzické. Vlkodlactví je ale především zvláštní stav mysli a vědomí, který se přenáší podle tajných tradic a rituálů na fyzické tělo. Je to zdlouhavý, často bolestivý proces. Mnoho jedinců o svém "daru" dlouhou řadu let ani neví. Je to vědomí přežívající od dávnověků a je ukryto v tajemství krve.
Vlkodlactví je specifická a pevně zakotvená forma druhu. Postupem času, ústupem nadpřirozena a rozmachem materialismu se i vlkodlaci přesunuli v lidském vědomí spíše zpět do bájí, mýtů a legend. Přesto je jejich výskyt zaznamenán a zpracován v řadě studií i dobových zápisů. Avšak i tyto studie se dopouštějí řady chyb a nezřídka je jejich forma a zpracování velmi povrchní. Různé typy vlkodlactví se od sebe podstatně liší, jak již bylo naznačeno v úvodu této kapitoly. Ať už stavem mysli, vědomím či podstatou. Nelze ztotožňovat vlčího démona, spoutaného tělem člověka se schopností čarodějů brát na sebe zvířecí podobu. I když výslednice bývají a jsou zaznamenány podobně.
VLKODLAK - latinsky Lycantrop. V anglicky a německy mluvících zemích - werewolf. Toto označení zakotvilo v řadě evropských zemí. V Austrálii bývá označován názvem - Marsupials. Označení vzniklo od záhadného druhu vlka, který byl na počátku dvacátého století úplně vyhlazen. Papež jej tehdy prohlásil za plemeno satanovo a zabíjení probíhalo po tisících. Nepřežil ani jediný kus.
Synonymum člověk s vlkem zde není vůbec náhodné. Pronikalo na svět a utvrzovalo se po celé stovky let. Žádné zvíře nežilo beze změn po boku člověka tak dlouho, jako vlk. Celých 20 000 let. Což je doba desetkrát delší než je jen křesťanská éra. V každém člověku je tedy něco vlčího. Lidé a vlci žili vedle sebe jako dva národy společně v přírodní rovnováze a harmonii. Než přišlo kruté pronásledování a zabíjení vyvolané tím, že člověk začal rozšiřovat své teritorium. Tím vytlačoval vlky, kteří pak napadali lidská stáda. Člověk pak vyhlásil vlkům boj na život a na smrt.
Přitom lidé by se mohli od zvířat lecčemu naučit a opětovně pochopit to, co již dávno zapomněli. Smysl a řád života. O vlčí společnosti to platí dvojnásob. Destruktivní přístup člověka k životu na této planetě a především ke zvířatům slavil opět svůj triumf. Vlci byli prakticky úplně vyhlazeni nejen v Evropě, ale i jinde. V Americe bylo ne tomto tažení zabito více než 2 000 000 vlků. Číslo více než děsivé. Hynuli v pastích, otravou jedem, bestiálním zabíjením gravidních vlčic, střílením. Za vším vězí bestialita. Nikoliv vlčí, ale lidská.
V USA přitom neexistuje jediný záznam, že by vlk napadl člověka. V Evropě tento záznam neexistuje dvě stě let. Pokud to nebyli jedinci napadeni vzteklinou. Člověk ale dokáže zabít i pro mnohem méně.
Od temných dob středověku se lidé vlků báli. Vlk se stal ztělesněním ďábla. Symbolem noci, odpadlictví a hereze. Jakmile člověk začal chovat dobytek a vymítil lesy, proměnil se vlk v nepřítele a hlavního škůdce, neboť lidé mu neustále zužovali jeho životní prostor. Vlk se plížil s příchodem noci, stal se postavou vystupující za pološera. Nicméně úplně vyhubit vlka se člověku nepodařilo. Jejich smečky se plížili vytrvale dějinami a přežily v podmínkách, ve kterých by dnešní člověk dávno zahynul. V Arktidě, skalnatých stepích, v hlubokých zapomenutých lesích…
Vlk vzbuzuje v našem světě strach a hrůzu, ale zároveň je fascinující a budí obdiv. Je nezkrotný. Nedá se pokořit. A snad největší zvláštností je jakýsi režim smečky, kterým jsou vlci obdarováni. Jejich nejvyšším příkazem je svoboda, ale přitom sami uvnitř svého společenství podléhají tvrdému řádu. Je to řád, který je drží při životě.
Jejich semknutost a forma bratrství je obdivuhodná. Vlci jsou nuceni spolu vycházet dobře, neboť jsou odkázáni pouze sami na sebe. Pouze spolu ve smečce jsou silní. Jedině tak dokáží ulovit velká zvířata, nasytit mláďata a zajistit svůj další život.
Mezi vlky dochází ke krvavým bojům o vedoucí postavení. Po vážnějším pokousání se ale ošetří, nezřídka se stává, že vlk olíže druhému vlku ránu, kterou mu sám způsobil. Otevřená rána po kousnutí může v tvrdých podmínkách jejich života znamenat smrt. A vlci to dobře vědí. Hlavní je přežít a smrtelné boje mezi nimi nejsou žádoucí. Pouze jedna vyvolená vlčice ve smečce smí mít mláďata - je to přírodní zákon, který slouží k uchování silné smečky. Příliš mnoho mláďat by se neuživilo a bylo na obtíž. Vůdkyně smečky zuřivě hlídá ostatní vlčice, aby se nespustily s některým vlkem. Dojde-li k tomu, je bez milosti potrestána. Mnohé raději odejdou ze smečky a až na výjimky většinou zahynou.
Zákon je nemilosrdný. Je zákonem proto, aby se dalo přežít. Vlci žijí v jakémsi matriarchátu a jejich skutečnou vůdkyní je vždy nejsilnější vlčice - matka.
Takové jsou tedy záhadné skutečnosti ze života vlků. Ne však všichni lidé je znají, a ne všichni lidé proti vlkům chovají zášť. Kdesi hluboko uvnitř duše každého člověka je ukryto něco z vlka. U někoho méně, u někoho více. Poselství soužití obou společností zakořeněné hluboko v nás. Někteří to cítí od svého zrození, jako by do nich vstoupili duše ubitých vlků a propůjčovaly jim svůj divoký dar. A tak se ozývá ono pradávné poselství. Tesknivé kvílení, které se rozléhá za hvězdnatých nocí nad zalesněnou krajinou duše.
Ozvěny světa, který je lepší než ten náš. Starší, dokonalejší … Dávné volání vlka, který roste uvnitř člověka, žije v jeho duši a se silou úplňku přichází na svět. Lidstvo má techniku, ale otupilo své smysly. Ztratilo kontakt se vším okolo.
Člověk ve své aroganci neví nic o tom, co existuje. Na Zemi existují věci, které si neodvažuje ani představit. Život tak jistý, jako je naše smrt. Život, pro který je kořistí, tak jako je pro člověka kořistí tato planeta.
Ve stínu těchto skutečností je ukrytá LYCANTHROPIE - Vlkodlactví. Svou podstatou spadá do okultismu. Je zde pokládána za fenomén černé magie. Vlkodlactví se v dějinách uchovalo jako zhoubné a sebedestruktivní. Je to ale jen část pravdy. Vždy záleží na základu, na kterém se odvíjí a historie zachovala zcela logicky ve svých záznamech pouze odstrašující příklady. Ať už z důvodů pověr a neznalosti anebo často i z důvodu oprávněných, které byly naplněny skutečně nekalými cíli - škodit či zabíjet. Šlo většinou o cíle černých mágů a čarodějů, kteří za pomoci silných negativních démonů získali tuto schopnost a vyvolávali čiré zhoubné reakce. Mnohde byly lycantropií zachváceny celé kraje. V jiných případech se zase jednalo o odlišnou formu vlkodlaků, tak jak ji zaznamenalo středověké soudnictví, které na případy vlkodlactví reagovalo v duchu své doby. Tedy upalováním, oběšením a stínáním.

Vlny soudních procesů a veřejných poprav mnohdy i nevinných lidí prošly Anglií, Francií, Německem i východní Evropou. Dodnes se v mnoha archivech zachovaly protokoly z výslechu, které přináší o vlkodlacích další podrobnosti.
"Obžalovaní vypovídali, že zpočátku měli pocit, jako by na ně přicházela nějaká nemoc. Vyschlo jim v hrdle a dostali nesnesitelnou žízeň. Současně se jich zmocnila šílená touha strhat ze sebe všechny šaty. Pak se začal měnit i jejich vzhled.
Kůže zežloutla, oči se jim podlily krví a tělo začalo planout jako v horečce. Ruce se zkroutily do tvarů pazourů a porostly srstí. Chlupy se objevili i na celém těle, dokonce i na obličeji. Jejich vůle byla zcela ochromena a zachvátila je zuřivá touha zabíjet a trhat maso. I když byli drženi pod zámkem, váleli se celou noc po podlaze jako divoké bestie, kousali kolem sebe a strašlivě, tesknivě vyli. Až do rána, kdy je svítání z této kletby vysvobodilo…"
Okultismus specifikuje vlkodlaka jednoznačně. Je za něj považován člověk, který se sám úmyslně za pomoci magického rituálu, nebo vlivem měsíčních či démonických sil v určitém časovém období a za určitých astrologických korespondencí mění ve vlka. Existují i jisté byliny a rostliny, které mohou náhodně i cíleně propůjčit tuto schopnost. Stává se tak po požití těchto látek na odlehlých místech, opět s určitou astrologickou a časovou korespondencí. Proměny ve všech uvedených případech jsou vždy časově omezené a trvají kratší či delší čas, maximálně několik hodin.
Jedince posedne nepopsatelná úzkost a naprostá ztráta vnímání prostoru i času. Mocná síla jej tlačí k zemi a má pocit, že jej něco nutí utíkat a hrabat končetinami kolem sebe. Zrakové vidění se mění, stává se intenzivnější a rozšiřuje se do stran. Je to chvíle, kdy vlk v člověku naprosto ovládne tělo. Člověk si většinou nic nepamatuje a cosi jej nutí se na místa prožitku neustále vracet. Jako by zde byla díra v čase, v prostoru, pootevřené dveře na druhý, jiný svět. Po skončení se člověk cítí unaven, vysílen a upadá na několik hodin hlubokého spánku. Existují místa a kraje, kde se tyto události mohou stát velice snadno. Pach země je zde silný, divoký a krajina ještě nepodléhá destrukčnímu procesu. Určitou roli zde hraje i skutečnost, zda v zemi jsou pochováni i předkové rodiny. Může to být i na vzdálenost několika kilometrů. Proměna, tak jako i jiné magické operace, s výjimkou nekromancie, se nesmí provádět na hřbitově. A to ze žádných okolností. Zbytky svěcené půdy a klid mrtvých tomu brání. Může to mít za následek katastrofální reakci.
Dokonce ani modlitby u hrobu na hřbitov nepatří. Jen tiché rozjímání a vzpomínky.
Magické proměny byly sepsány v řadě černomagických grioárů. Používali je čarodějové výhradně ke svým cílům. Vlkodlakem může být i žena. Pohlaví zde nerozhoduje. Naopak u žen je schůdnější, protože důležitou složku zde hraje pohlcující sexuální stránka a fyzická touha. Rituál je v podstatě evokací určitých démonů nebo jejich sil.
Operace se provádí na odlehlých místech, v lese, při měsíčním úplňku. Používá se velkých magických kruhů. Ve středu vnitřního kruhu se rozdělá oheň a nad ním se zavěsí kotel. V něm je nutné připravit zvláštní, speciální mast. Všechny nástroje v této operaci použity musí být posvěceny magickým způsobem a za účelem cílu adaptace. Je nutné též posvětit oheň a povolat k němu ochránkyni Hekaté, nebo síly, které propůjčí. Hekaté dává vznik ohňům a je kněžka černé magie. Za tímto účelem je nutné zhotovit její sošku. Čarodějům je svými radami nápomocna pří výrobě mastí a přípravě bylin. Po odříkání zvláštní magické formule se jedinec, chtějící se proměnit, rychle svleče a natře si tělo uvedenou mastí. Mast proniká póry kůže a uvede do chodu přípravný fyzický proces v těle. Též napomáhá oddělení astrálního těla od hmotného. Ihned potom si kolem těla nebo kolem pasu obtočí vlčí kožešinu a pokleknuv, vyčká na zjev démona, který mu propůjčí moc vzít na sebe podobu vlkodlaka.
Okultní lycantropie rozhodně patří k těm nejděsivějším věcem, které okultismus ovládá. Pracuje se při ní s těmi nejnižšími silami a evokují se záporné a negativní vlastnosti v člověku i v astrálním světě. Hrozí zde nebezpečí, že člověka ovládnou, přemůžou a zničí. Lycantropie je jednou z forem černé magie a je nebezpečná už v tom, že je poměrně snadno dostupná. Proto zde také nevysvětluji některé závislosti a neuvádím složení bylin na čarodějnické masti.
Vlkodlak ale nemusí být vždy černý mág nebo pomstychtivý kouzelník. Ve většině případů se jedná o lidi, kteří ani nevědí jak ke svému "daru" přišli. Vášeň vlka, která koluje v jejich žilách, nemusí být vždy zhoubná. Někdy je to rodinná kletba. Někdy volání zapomenutého světa, ztracené schopnosti. Něco divokého uvnitř člověka, obdoba vlka, nezkrotnost, touha po svobodě a tesknivé kvílení opuštěných bratrů…které se rozléhá:
Je slyšet v útrobách země…
v tajemství krve…
v ukrytém světě bez lži a zločinu.
Síla bez viny, víra bez pochyb.
Vlkodlak - vlčí démon spoutaný tělem člověka…



STŘÍBRNÁ MAGIE MĚSÍCE
Vy pak, kteří v magii hledáte prostředek
k ukojení svých vášní, zastavte se na této
záhubné cestě, na níž naleznete pouze smrt nebo šílenství.
To právě bylo dříve vyjadřováno
onou lidovou tradicí, podle níž ďábel vždy
nakonec - dříve či později - zakroutil čarodějovi krkem.
Eliphas Lévi, Dogma a rituál
Černá magie- co ukojí nevědomé za cenu jejich životů.
Okultismus- ta svůdná past na romantické snílky.
Alchymie- slibující kámen mudrců, který poskytne věčný život a nesmrtelnost…
NE! Nic z toho. Upír je víc! Vampýrismus je nad tím vším! Používá magii přirozeně ze své podstaty. Je neměnný, nestárnoucí a nesmrtelný. To vše však platí v celém rozsahu pouze pro nejvyšší formu vampýrismu, a to pro upíry astrální - nehmotné. Ty, kteří neměli nikdy lidská těla a nikdy nepodstoupili (ani z něj nevznikli) spojení vampýr - člověk, což je ona forma upírství, kterou lidstvo nejvíce zná a která je obecně pokládána za jedinou a zároveň nejvyšší formu.
Čili lidská bytost, která se po smrti nebo za svého života změnila určitou praktikou ve vampýra. Přitom vampýrismus je tolik bohatý na své formy existence, že se všechny nedají ani dostatečně popsat a vyjmenovat. Jeho dokonalost je v širokém spektru jeho forem, z nichž nejhlavnější jsou v kapitolách této knihy uvedeny. Pro upřesnění je znovu na místě uvést, že jeho nejvyšší formy a jeho nejmocnější inteligence jsou pouze astrální. Ať už je forma vampýrismu v jakékoli podobě, vždy je podřízena některému ze tří základních pilířů - astrálnímu, hmotnému a psychickému.
Vampýrismus se ve svém používání magie značně liší od praktik černé magie a okultismu. V mnohém z nich sice vychází a má s nimi mnoho společného v podobě ritualismu a uctívání, sleduje ale odlišné cíle v navazování kontaktu a získávání proměn. Vampýrismus má svou vlastní formu magie, která je doposud velmi málo známa a nazývá se STŘÍBRNÁ, nebo též MĚSÍČNÍ magie.
Stříbrná magie je velmi specifická forma praktik a rituálů, jejichž existence je celou řadu let utajována. Nikdy nebyla samostatně publikována a na stránkách této knihy tak bude učiněno vůbec poprvé. Budou zde odhaleny podstatné části jejího základu. Popsány její praktiky a rituály. Mnohým z Vás se budou zdát morbidní, brutální a krvavé. Taková je ovšem jejich podstata a taková je i odvrácená tvář vampýrismu.
Stříbrná magie měsíce je, jak již naznačuje její název, přímo návazná na cyklus měsíce. O tom ale až o něco později. Stříbrná magie není z valné části určena pro lidské bytosti, ale pro ty, kteří hluboko ve svém nitru cítí dech karpatských hor a poselství transylvánského grálu. Tak ji odhalil NOSFERATU před dávnými časy a její části ukryl na různých místech země. Uschoval je do různých forem a kultur. Nikdy nebudou tyto její magické operace popsány uceleně. Vždy bude chybět malý kousek do kompletní mozaiky, a to proto, abych zamezil jejich zneužití v nepovolaných rukách. Její praktiky jsou vskutku děsivé. Než ale přistoupíme k odhalení, musíme začít trochu odjinud…
Každý rok zmizí ze světa sto tisíc lidí. Zmizí naprosto beze stopy, jako by se propadli do země. Mizí za těch nejpodivnějších okolností a v nejrůznějších časech. Nikdy se už znovu neobjeví a nikdy se nenajdou ani jejich mrtvá těla. Nic, jako by vůbec neexistovali. Statistika uvádí nejen ono šokující číslo, ale i skutečnost, že v ní jsou zastoupeny všechny věkové kategorie, rasy, pohlaví i vyznání. Se vzrůstající populací lidstva na zeměkouli má i toto číslo tendenci se zvětšovat. Někteří okultisté se domnívají, že podstatná část těchto zmizelých osob skončila, a to často proti své vůli, v jiném světě, kde platí odlišné fyzikální zákonitosti. Tato nevysvětlitelná zmizení probíhají na všech kontinentech a zůstávají jedním z největších tajemství současnosti.
Propady lidí v čase a prostoru…
Pády do astrálního světa…
Rozplynutí těla na molekuly a kosmický prach…
Na zemi existují místa, o kterých lidstvo se svou vědou nemá ani tušení. Místa, na kterých se přelévají energie oběma směry. Tato místa mění svou polohu. Jednou se otevřou zde a podruhé na úplně odlišném místě. Nic se nedá vypočítat, nic se nedá předpokládat. Vše se děje podle jiného, nedefinovatelného řádu, na který lidský mozek zkrátka nestačí! Aby byl tento výčet příčin (či důsledků) ještě úplnější, domnívám se, že musí být doplněn o dva důležité faktory. První z nich je skutečnost, že se zmizelé osoby staly potravou formám života, k nimž patří i jisté druhy vampýrismu a lycantropie. Vtáhnou, rozpustí nebo nechají rozplynout i fyzické tělo. A druhá z nich je neopatrné a lehkovážné používání magie, často i nevědomě.
Příkladů a příběhů by se dala uvést celá řada. Lidé mizí o samotě ve svém soukromí, i před zraky desítek svědků. Uprostřed rušné ulice. Znenadání se rozplynou v klidu i za chůze. Zmizí.
Vejdou do domu, ze kterého již nikdy nevyjdou…
Uzamknou se v bytě, ve kterém už nikdy nebudou nalezení…
Odjedou na cesty, že kterých se už nikdy nevrátí…
Mnoho těch případů bylo zveřejněno průměrnými novináři a senzacechtivými pisálky v různých časopisech a knihách o "největších záhadách". Strohé popisy bez vyjádření, či vysvětleny připitomělým únosem mimozemšťany.
VYKONSTRUOVANÁ VÍRA V UFO - NEJVĚTŠÍ LEŽ 20. STOLETÍ!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký je váš oblíbený živel?

Voda 30.2% (62)
Oheň 36.6% (75)
Vzduch 18.5% (38)
Země 14.6% (30)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama