Kniha Nosferatu díl 8

20. září 2010 v 17:15 | 14laura |  Vampire
TAJEMSTVÍ PORFYRIE
Nesmrtelnost není odměnou, ale trestem.
Kniha upírů
Již ve spisech CORNELIA AGRIPPY je uváděna skutečnost, že vampýrem se může člověk narodit a nebo může být vampyrismem během svého života infikován. Agrippa uvádí, že rozený upír má už při narození vyvinuté špičáky a řezáky. Jelikož kojit takové nemluvně by bylo pro matku utrpením, dává se mu místo mateřského mléka pít hovězí krev. Z té pak na sklonku života a zejména po smrti přejde na krev lidskou. Tato pro lidi atypická výživa má za následek, že taková bytost nemůže zemřít letální smrtí, nýbrž pouze smrtí klinickou. Za tohoto stavu vychází zesnulý po západu slunce z hrobu a vysává krev z těl vyhlédnutých obětí. Pro noční lov na sebe může vzít podobu vlka. Tolik Cornelius Agrippa.

Existenci vampýrismu, lépe řečeno jeho hmotnou formu, vzala na vědomí i věda a označila ji názvem - PORFYRIE. Přestože porfyrie s sebou nese všechny znaky upírství, není vědou pokládána za schopnost či odlišnost, ale za nemoc.
Termín porfyrie označuje metabolickou poruchu krve, jejímž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu. Je to velice vzácná vrozená odlišnost genetického původu, která způsobuje mimořádnou citlivost na sluneční světlo. Delší pobyt na slunci zapříčiní patologické změny pokožky a její poškození.
Za klidného stavu je pokožka těchto lidí mrtvolně bílá a hebký. Pobyt na slunečním světle u nich později způsobí abnormální pigmentaci, mimořádný a nadměrný vývoj ochlupení a červené nebo červenohnědé zbarvení zubů. Dále u porfyrie dochází ke znetvoření nosu, uší, obočí a prstů. Rty s dásněmi tuhnou a zuby působí výrazněji. Tím vzniká dojem vlčí tlamy.
K dalším příznakům patří, že husté chlupy vyrůstají i na obličeji a rukou. Dochází k prudké a nenadálé látkové přeměně organismu která je doprovázena červenou močí a poruchami nervového systému. Tím i v některých případech k psychickým poruchám a epilepsii. Bylo také zjištěno, že česnek je pro člověka nemocného porfyrií smrtelným nebezpečím! Obsahuje totiž látku, která zvýrazňuje a podporuje příznaky porfyrie. Česneková šťáva rozpouští krevní barvivo a brání organismu v jeho tvoření.
Tato odlišnost nutí postižené toulat se po nocích a žít ve svitu měsíce. Pobyt na denním světle je pro ně skutečným utrpením. Žijí proto pouze v noci, toulají se po lesích a vyhýbají se lidem.
Porfyrie se léčí transfuzí krve a vstřikováním hemu - jedné ze složek krevního barviva. Tato léčba již byla dříve známá, ale pod trochu jinou praktikou. Prokousnutím krční tepny a nasycením se krve své oběti. Když postižení pozřeli značné množství krve, vstupovalo strávené krevní barvivo do krevního oběhu a vracelo jim onu životodárnou sílu. Jejich neustálá touha po čerstvé krvi byla alespoň na nějaký čas ukojena.
Po doplnění chybějících látek do organismu nastala pět jeho prudká změna a návrat ke zdánlivému normálu. Staly se z nich opět trochu zvláštní "lidské bytosti" . s bledou kůží a krutýma očima…
Jak již bylo řečeno, porfyrie je genetického původu. Ve středověku, kdy se cestovalo málo a byly naopak časté sňatky mezi příbuznými (zvláště u šlechty), vznikala v některých oblastech celá centra vampýrské porfyrie. V krajích se tak často nacházela mrtvá těla obětí s prokousnutými hrdly a vysátou krví.
Přesto, že je v současnosti porfyrie pokládána za nemoc, (a z pohledu vědy jí skutečně je), stala se nedílnou součástí vampýrismu. Z části odhaluje jeho existenci a po svém prezentuje část jeho tajemství. Porfyrie spadá do formy hmotného vampýrismu a v dnešní době je velice vzácná. V minulosti trpělo porfyrií i několik známějších osobností. Jednou z nich byl například geniální houslista - Nicolo Paganini.
INTERMEZZO
Kapitola o porfyrii uzavírá část KNIHY NOSFERATU, věnovanou stříbrné magii měsíce. Stříbrná magie odhaluje mnohé a jít po její cestě není vůbec snadné. Dá se zde spousta věcí objevit, ale zároveň důležité přehlédnout. Zveřejněním části obřadů VAMPIRE VOODOO nebo BUTH dokazuji, jak může být nebezpečná a zhoubná. Mnoho skutečností zde zůstává ukryto mezi řádky a pak nezbývá než se podívat na druhou stranu zrcadla. Cesta stříbrnou magií je jako cesta zrcadlovým bludištěm. Ne vše co je na ní vidět je snáze uchopitelné. Ne všechno je skutečný obraz a upír může stát přímo za vašimi zády. Nezbývá než otevřít svou mysl, zapojit vnímání a obrazotvornost. Démoni už usměrní vaše hledání. Je jich na stovky a tisíce let čekají na svá vyslyšení…





PANDOŘINA SKŘÍNKA

Transylvánie je i dnes divoká země a víra v upíry je zde doposud velmi silná. Dá se říci, že je již navěky s touto zemí svázaná. Je cítit všude, nesmazatelně zarytá v podhledech lidí, dechu země, štítech hor i v tichu noci. Stále všudypřítomná s neviditelnými a nesmrtelnými kořeny. Strach vesničanů z upírů je zde tak veliký, že občas způsobí i krvavou tragédii. Před několika lety na něj doplatila i rodina chovatele koní Iona Andreia, který byl shodou okolností přímým potomkem Draculova rodu. Vesničané je již delší dobu obviňovali, že pijí lidskou krev a mají na svědomí i občanská úmrtí v širokém okolí. Vše se odehrálo na samotě v lesích nedaleko rumunského města Pitesti.
Všechny sousedy posedla hrůza, když se Ion Andreia s rodinou přistěhoval do Transylvánie. V zápětí o nich začaly kolovat zkazky, že se vrátili do země svých předků, aby zde opět pili krev lidí i zvířat a přinesli do kraje smrt. Dokonce se roznesly pomluvy, že Andreia chtěl krev od svých sousedů koupit a že jeho žena Jana z ní prý umí zhotovit nápoj, který za zvláštních příležitostí (většinou o úplňku) pije celá rodina. Jakmile se v okolí stalo cokoliv podivného, ihned to bylo přisuzováno upírské rodině Andreiových. Strach z potomků hraběte Draculy, kteří se vrátili do Transylvánie za hlasem svých předků, dosáhl takové velikosti,ž e se vesničané rozhodli celou rodinu zlikvidovat. Přivolaná policie našla pět mrtvých těl probodnutých dubovými kůly:
Iona Andreie (41), jeho manželky Jany (39), jejich synů Nicola (8), Stefana (5) a dcery Miny (2). Nenašli se žádné stopy po zápasu. Oběti ležely na zádech, ruce zkřížené přes tělo a ze srdce jim trčely dřevěné dubové kůly. Na prsou měli přiložené malé stříbrné křížky. Podle všeho k činu došlo v noci, během spánku a do jejich domu muselo vstoupit minimálně deset dospělých lidí. Tento hrůzný čin byl policií i soudem komentován jako vražda. Do dnešních dnů z ní však nebyl nikdo usvědčen, ani obviněn.
Počátkem roku 1970 propukla v Londýně nová upírská horečka. Náhodní chodci, kteří v pozdních hodinách navštívili hřbitov Highgate, vyděšeně popisovali své setkání s jakousi obrovskou postavou vampýrského vzhledu. Zpočátku to pochopitelně nebral nikdo vážně a vše se vysvětlovalo jako projevy předrážděné fantazie návštěvníků hřbitova nebo autosugescí či zrakovými halucinacemi. Počet svědků však neustále rostl a brzy to začali potvrzovat i místní obyvatelé, kteří bydleli v blízkosti hřbitova. Odmítli tvrzení, že se jedná o nějakého převlečeného šprýmaře, protože záhadná bytost měla průsvitné obrysy a dokázala v blízkosti jistého hrobu náhle zmizet. Případu se ujala Britská okultní společnost a dne 27. února 1970 zveřejnila výsledky svého šetření. Jde prý o vládce upírů pocházejícího z Transylvánie, který byl počátkem 18. století dopraven svými přáteli z vyprázdněného hrobu na ostrově Snagov v rakvi s rodnou hlínou do Anglie a umístěn v tomto hrobě na hřbitově Highgate. Nedůvěřivý čtyřiadvacetiletý novinář Alan Farrow v případu vycítil krásný námět na reportáž a aby dokázal, že jde jen o pověrčivost, začal v noci u hrobu tajně hlídkovat. Když však děsivou bytost spatřil na vlastní oči, zažil z toho takový duševní otřes, že rázem změnil názor a rozhodl se na vlastní pěst upíra zlikvidovat. S dřevěným kolíkem a křížem obcházel v blízkosti podezřelého hrobu, byl však zadržen policií. Soud jej obvinil z nezákonného jednání a uvěznil ho. To vyvolalo odezvu v tisku a další růst zájmu veřejnosti. 20. března 1970 se za vampýrem v Highgate vydaly televizní štáby. U hřbitova se shromáždilo značné množství lidí a musela zasáhnout policie. Přítomní se předháněli v líčení neuvěřitelných zážitků o svém pronásledování děsivým upírským přízrakem, místní obyvatelé hlídali s nabitými puškami a obecné vzrušení dosáhlo takového stupně, že bylo 1. srpna 1970 povoleno otevření podezřelého hrobu. Místo očekávané ztrouchnivělé kostry z roku 1926 se v hrobě nacházelo tělo bezhlavé ženy v krvavém rubáši. Přestože nešlo zcela určitě o Draculu, byl nález v hrobě vzrušeně komentován a dodnes nebyl nikým uspokojivě vysvětlen.
Další případ neklidného hrobu je případ hrobky rodiny Elliottových na ostrově Barbados, který byl rovněž podrobně zkoumán a oficiálně vyšetřován. Hrobka je vytesaná ve skále na křesťanském hřbitově přímo nad zátokou Oistin. V roce 1807 tam byla pohřbena paní Thomasina Goddardová. O rok později bylo do rodinné hrobky vloženo tělo Mary Chaseové a v roce 1812 ještě další dva členové rodiny. Při posledním otevření hrobky všichni přítomní v úděsu zjistili, že rakev s dívkou Mary stála opřená o zeď v zadním rohu hrobky, zatímco rakev paní Goddardové byla převrácená a ležela napříč uprostřed hrobky. Pouze třetí rakev s tělem pana Dorcase Chase byla neporušena a ležela na svém původním místě. Hrobníci tedy rakve opět srovnali, přiložili k nim další rakev s nově pohřbeným a hrobku znovu uzavřeli. V roce 1816 se situace opakovala a tentokrát to byla rakev paní Goddardové, která ležela neporušená zatímco všechny ostatní byly divoce rozházeny po celé hrobce. Když se to opakovalo ještě potřetí, nařídil guvernér ostrova zahájit vyšetřování. Nezjistilo se však nic. Aby se pro příště zabránilo možnosti řádění domnělého vandala, který by se do hrobky dostal zvenčí, byla její vstupní mramorová deska zabetonována. Mimo toto opatření byla podlaha v hrobce posypána jemným pískem, do kterého by se otiskly stopy každého vetřelce. O rok později, 18. dubna 1820, byla hrobka za přítomnosti určené komise otevřena. Vstupní deska byla neporušená, takže nebylo pochyb, že se do hrobky nemohl nikdo dostat zvenčí. Když byla deska s velkými obtížemi uvolněna a odsunuta, zůstali všichni v úžasu stát. přestože v písku na podlaze hrobky nebyla ani stopa, rakve byly opět divoce rozházeny. Pouze rakev paní Goddardové ležela opět neporušena na svém původním místě. Vyšetřovatelé rakve neotevřeli a nezkoumali jejich obsah. Proto je tento případ do dnešních dnů nevysvětlen. Zjistilo se pouze to, že tři lidé z šesti pohřbených zemřeli tragickou násilnou smrtí. Dva spáchali sebevraždu a třetí byl zabit vlastním sluhou.
Rovněž zajímavý je i případ domu Croglin Grange. Dům, který je pod tímto názvem známý v širokém okolí, stojí na osamělém a velice krásném místě, přímo na úbočí nevysokého kopce za městečkěm Cumberland. Jeho veliká zahrada přímo sousedí se starým hřbitovem, na kterém se už dávno nepohřbívá. Bylo proto velmi překvapující, že rodina Fisherova, která v domě mnoho let bydlela, se náhle a nečekaně odstěhovala. Tvrdili, že dům je pro ně příliš malý, ale po kraji se povídalo, že jim začal vadit onen zmíněný starý hřbitov. Dům skutečně nebyl nijak velký, pouze přízemní, ale zato velice vzhledný a především levný, takže si jej ihned koupili dva bratři Cranswellovi a okamžitě se do něj nastěhovali i se svou sestrou. Brzy po nastěhování se ale začali dít velmi divné věci. Jedné jasné měsíční noci se jejich sestra náhle probudila. Její ložnice byla zalita chladným měsíčním světlem. Dívka, aby se zbavila nepříjemného pocitu, pootevřela okno vedoucí do zahrady. Pak usedla na postel a chvíli hleděla přes okno na jasně ozářený trávník před domem. Po chvíli si všimla, že mezi stromy se pohybují dvě žlutá světla. Zpozorněla a brzy zjistila, že světla patří nějakému muži, který se vynořil z keřů mezi stromy a dlouhými neslyšnými kroky kráčel přes trávník přímo k jejímu oknu. Vyskočila z postele a s hrůzou sledovala děsivou hnědou tvář s planoucíma očima, která se přiblížila až k jejím oknu, přitiskla se na skleněnou tabuli a upřeně na ni hleděla. Noční bytost pomalu prostrčila pootevřenou škvírou svoji ruku a odháčkovala okno. Dívka chtěla vykřiknout o pomoc, ale hlas jí selhal. Stála jako přimrazená a s hrůzou v očích sledovala tajemného návštěvníka, který se tiše přehoupl přes okenní rám do její ložnice. Chvíli se do ní vpíjel očima, pak ji uchopil za vlasy a svými ústy hledal její hrdlo. Až teprve, když ucítila na krku jeho zuby, procitla z ochromení a zoufale zakřičela. Bratři spali ve vedlejší místnosti, ihned se probudili a běželi zjistit, co se stalo. Dveře do sestřiny ložnice byly zamčeny a když je vyrazili, našli svou sestru skrčenou v rohu místnosti a vyděšenou až k smrti. Otevřeným oknem zahlédli vzdalující se tmavou postavu, která zmizela mezi stromy směrem k opuštěnému hřbitovu.
Po této příhodě odvezli bratři svou sestru na nějaký čas do Švýcarska, aby se uzdravila z utrpěného šoku a uklidnila si rozdrážděné nervy. Všichni se domnívali, že se jednalo o nějakého uprchlého šílence, který se náhodně dostal do blízkosti jejich domu. Sestra se po čase vrátila zpět a život tří sourozensů se vrátil do starých kolejí. Zima uběhla pokojně a na tajemnou příhodu s nočním návštěvníkem si už nikdo nevzpomněl. Na jaře v březnu se opět stalo něco zvláštního. Dívka měla neklidný spánek a když se uprostřed noci probudila, měla pocit blížícího se nebezpečí. Zdálo se jí, že slyší podivné zvuky. Posadila se na posteli a ve slabém světle měsíce uviděla za oknem jí už dobře známou děsivou, hnědou tvář přilepenou na okenní sklo. Tentokrát zareagovala okamžitě. Bratři ihned vyběhli hlavním vchodem před dům a spatřili černou siluetu, prchající po trávníku k nedalekému hřbitovu. Dlouho neváhali a na prchající postavu vystřelili. Ta sice zavrávorala, ale běžela dál. Oba byli přesvědčeni, že nočního vetřelce zasáhli a že jim už nemůže daleko utéct. Prodrali se křovisky, přelezli polorozpadlou kamennou zeď a ocitli se mezi zvětralými náhrobky na starém hřbitově. Všude bylo ticho a klid, až po chvíli zahlédli jakýsi pohyb u stěny jedné hrobky v zadní části hřbitova. Spatřili, že kolem železné mříže u dveří hrobky proklouzl velký černý přízrak a zmizel uvnitř.
Příští den se na hřbitov vrátili, tentokrát doprovázeni starým sluhou. Odsunuli železnou mříž a vstoupili do hrobky, kde v noci zmizel tajemný přízrak. S úžasem zjistili, že rakve v hrobce jsou divoce rozházené, zotvírané a všude po podlaze se válejí lidské kosti. Pouze jedna rakev ležela neporušená na kamenném podstavci. Opatrně otevřeli víko a uvnitř uviděli zahnědlou, ale jinak naprosto neporušenou mrtvolu muže, jehož obličej byl zkroucen do zlověstného úšklebku. Mrtvola měla na noze čerstvou střelnou ránu. Přestože oba bratři v minulosti nikdy na upíry nevěřili, poslechli tentokrát radu starého sluhy a tělo záhadného nebožtíka spálili. Od té doby byl na Croglin Grange klid.
Manželka jednoho z nejváženějších občanů města Baltimoru, advokáta a člena kongresu, byla postižena podivnou chorobou. Přes veškerou dostupnou lékařskou pomoc po velkých útrapách a bolestech zemřela. Nikdo netušil a ani neměl důvod tušit, že není doopravdy mrtvá. Jevila všechny obvyklé známky smrti. Rysy v obličeji se jí stáhly a propadly, rty jí mramorově zešedly, oči ztratily lest, tělo vychladlo a tep srdce ustal. Tři dny ji nechali nepohřbenou a její tělo ztuhlo jako kámen. Pohřeb byl uspíšen, protože se všichni domnívali, že rozklad znatelně pokročil. Žena byla uložena v rodinné hrobce, která pak další tři roky zůstala nedotčena. Po uplynutí této doby ji opět otevřeli, aby do ní zabudovali sarkofág. Jeký strašný otřes však čekal manžela, který sám kryptu otvíral? Když se brána rozestoupila, jakýsi bíle oděný přízrak se mu zhroutil do náruče. Byla to kostra jeho ženy v dosud nezetlelém rubáši. Vyšetřováním se došlo k závěru, že krátce po pohřbu mrtvá ožila, mocně se zmítala v rakvi tak, že rakev sklouzla ze svého podstavce na podlahu a rozbila se, tak že se z pohřbená mohla dostat ven. Na hořejším stupni schodiště, jež vedlo do oné děsuplné hrobky, ležela velká štěpina z rakve, kterou se oživlá snažila vypáčit železnou bránu nebo s ní bušila do stěn, v zoufalé snaze upoutat něčí pozornost. Při tomto počínáni patrně hrůzou omdlela nebo spíše podruhé skonala a při pádu se jí rubáš zapletl do železného kování jež vyčnívalo dovnitř. V této poloze tedy nakonec spočinula a takto vzpřímená i zetlela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste Goth?

Ano!!!!!! 43.9% (183)
Ne 22.5% (94)
Fůůůůůj nikdy!!!!!!! 12% (50)
Nevím co to je 10.6% (44)
Ne jsem emo 11% (46)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama